Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2003, sp. zn. 11 Tcu 227/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.227.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.227.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 227/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 2. 1995, sp. zn. 213 Ds 205 Js 46987/94, a to pro trestný čin napomáhání při nepovoleném vstupu ve dvou případech vždy společně s úmyslným nepovoleným pobytem podle §92 odst. 1 č. 1, §6 odst. 2 číslo 1 a 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1 německého cizineckého zákona, §52 a §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 2. 1995, sp. zn. 213 Ds 205 Js 46987/94, jenž nabyl právní moc dne 8. 3. 1995, byl P. B. uznán vinným trestným činem napomáhání při nepovoleném vstupu ve dvou případech vždy společně s úmyslným nepovoleným pobytem podle §92 odst. 1 č. 1, §6 odst. 2 číslo 1 a 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1 německého cizineckého zákona, §52 a §53 německého trestního zákona. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 3. 11. 1994 v blíže nezjištěné době převedl pěšky přes hranici v pohraničním území u M. do Spolkové republiky Německo sedmnáct cizinců makedonské národnosti, za což měl přislíbeno 9.000,- Kč, tj. asi 500,- DM, a v noci ze dne 15. na 16. 9. 1994 převedl šest cizinců ze třetí země, v blízkosti M. pěšky přes chráněný přechod na stejné místo v blízkosti N. a N., za což obdržel 4.000,- Kč. V obou případech věděl, že cizinci nemají povolení pro pobyt. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2003
Spisová značka:11 Tcu 227/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.227.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19