ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.228.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 228/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. K. a O. F., rozsudkem Okresního soudu
v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2000, sp. zn. 200 Ls 154 Js 027879/00, a to u J. K. pro trestné činy ilegálního převádění cizinců, krádeže a padělání listiny podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1
č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §242 odst. 1, §267 odst. 1 trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců a u O. F. pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1
č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne
18. 10. 2000, sp. zn. 200 Ls 154 Js 027879/00, jenž nabyl právní moci dne 26. 10. 2000, byl J. K. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců, krádeže a padělání listiny podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1
č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona, §242 odst. 1, §267 odst. 1 trestního zákoníku a O. F. trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1 č. 1, §55 odst. 1, §3 odst. 1 cizineckého zákona.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustili tím, že nejprve dne
11. 5. 2000 po 22:30 hod. odsouzený K. odšrouboval z osobního automobilu Renault Clio, německé státní poznávací značky, odstaveného v ulici A. P. v R., státní poznávací značku, kterou poté namontoval na vozidlo Ford Transit s předchozí českou státní poznávací značkou. Hodnota značky byla cca 40 DM. Poté, podle dohody s blíže nezjištěnými objednateli, převedl spolu s odsouzeným F. dne 12. 5. 2000 okolo 6:00 hod. z České republiky přes „zelenou hranici“ v oblasti hraničního kamene 7/16 do Spolkové republiky Německo 21 afghánských státních příslušníků a 2 makedonské státní příslušníky. Na německém území v lese ve vzdálenosti cca 5 km od B. okolo 7:30 hod. nechali převáděné osoby nastoupit do přistaveného shora uvedeného vozidla Ford Transit, s tím, že je dále přepraví do M. Okolo 9:00 hod. byli i s přepravovanými osobami zadrženi v oblasti městského území D. Jednali přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za podíl na převedení osob byla přislíbena odsouzenému K. odměna ve výši
70 DM za dospělého a 35 DM za dítě a odsouzenému F. odměna ve výši 40-50 DM za osobu.
Pro tyto trestné činy byli odsouzeni J. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců a O. F. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců.
Dne 27. 12. 2002 pod sp. zn. 789/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a
tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K. a O. F. se pro finanční prospěch významným způsobem podíleli na organizované ilegální přepravě značného počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti zejména velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch