ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.23.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 23/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 25/22 Ks 71 Js 7924.7/95, pro trestný čin zabití podle §212, §213 a §21 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 25/22 Ks 71 Js 7924.7/95, byl P. H. pravomocně uznán vinným trestným činem zabití podle §212, §213 a §21 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle zjištění soudu se trestného činu dopustil v podstatě tím, že zřejmě dne 3. 10. 1994 ve F. n. M., Spolková republika Německo, v bytě poškozeného O. K. po předchozí hádce P. H. odňal poškozenému jeho nůž, uchopil jej za krk a při vzájemné potyčce celkem dvanáctkrát poškozeného K. bodl nožem do horní části těla - do prsou a do zad, v důsledku čehož poškozený O. K. zemřel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin ublížení na zdraví podle §222 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný se dopustil závažné trestné činnosti proti lidskému životu a zdraví. Trestným činem také skutečně způsobil neodstranitelný následek - smrt jiné osoby. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík