ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.231.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 231/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. Š. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. 251 Ls 604 Js 16129/96, a to pro trestný čin krádeže ve třech případech a zneužití osobních dokladů podle §242 odst. 1, §281 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. 251 Ls 604 Js 16129/96, jenž nabyl právní moci dne 5. 2. 1997, byl R. Š. uznán vinným trestným činem krádeže ve třech případech a zneužití osobních dokladů podle §242 odst. 1, §281 odst. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 22. 3. 1996, společně se spoluobžalovaným N. odcizil v obchodním domě H. v D. CD přehrávač typu \"Sony CDP - C 365\" za prodejní cenu 449,00 DM, zanedlouho poté ve stejném obchodním domě videorekordér typu \"Sony SLV ? E 710\" za prodejní cenu 999,00 DM a poté v obchodním domě G. C. šest balení pleťové vody, a téhož dne kolem 16.15 hodin na hraničním přechodu S. při vycestování zpět do České republiky se prokázal příslušným úředníkům českým cestovním pasem číslo 61584.. znějícím na jméno M. K.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. Š. se dopustil opakovaně majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík