ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.245.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 245/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. B. rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 602 Hv 32/02t, a to pro zločin těžké výdělečné krádeže vloupáním ve skupině dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, §130, §15 rakouského trestního zákona a přečin zatajení listiny podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 602 Hv 32/02t, jenž nabyl právní moci dne 22. 11. 2002, byl Z. B. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže vloupáním ve skupině dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, §130, §15 rakouského trestního zákona, a přečinem zatajení listiny podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že
- společně s L. N. ve W. v noci z 1. 11. na 2. 11. 2000 ve firmě O. po vypáčení okna, protipožárních dveří a příruční pokladny odcizili hotovost, fotoaparát značky Canon a mobilní telefon značky Ericson vše v hodnotě kolem 1 816, 86 €,
- společně s L. N. někdy v době mezi počátkem listopadu 2000 a počátkem podzimu 2001 v H., při asi osmi dnes již nezjistitelných akcích, po vypáčení oken a dveří odcizili věci v dnes již nezjistitelné hodnotě,
- v době od 16. 10. 2001 do 21. 12. 2001 jako člen skupiny společně s L. N. a R. V. se v celkem devatenácti případech vloupali do objektů firem s úmyslem odcizit tam, nebo se pokusit odcizit, cizí movité věci patřící jiným subjektům, a přivlastněním těchto věcí se nezákonně obohatit, přičemž hodnota těchto věcí byla nejméně 53.605,-€,
- v době od 11. 1. 2002 do 26. 2. 2002 jako člen skupiny společně s F. K. a D. C. se v celkem třinácti případech vloupali do objektů firem s úmyslem odcizit tam, nebo se pokusit odcizit, movité věci patřící jiným subjektům, a přivlastněním těchto věcí se nezákonně obohatit, přičemž hodnota těchto věcí byla nejméně 28 426,- €,
- spolu s L. N. a R. V. zatajil ode dne 22. 11. 2001 v H. a ostatních místech technický průkaz vozidla pro poznávací značku KO 201AI s úmyslem, aby se jich v právním styku použilo k prokázání práva, právního vztahu nebo určité skutečnosti,
- spolu s F. K. a D. C. ve vědomé a chtěné součinnosti od 27. 1. 2002 v K. a ostatních místech zatajil řidičský průkaz, technický průkaz pro poznávací značku KO11IH, úvěrovou kartu American?Express, Visa kartu a průkaz Letecké skupiny Vídeň Petera Simina.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., trestný čin neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák.). Pro úplnost je třeba dodat, že obviněným neoprávněně držené doklady od vozidel - technický průkaz, a řidičský průkaz byly získány v rámci odcizování cizích věcí, tedy jedním jednáním (jedním skutkem), které vykazuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. B. se pro finanční prospěch podílel opakovaně na organizovaných vloupáních do různých objektů v úmyslu opatřit si zdroj příjmů, v trestné činnosti pokračoval po delší dobu a způsobil značnou škodu na cizím majetku.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík