ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.267.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 267/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2000, sp. zn. 213 Ds 148 Js 026840/00837, a to pro trestný čin společného nedovoleného převádění cizinců podle §25 odst. 2, §74 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2000, sp. zn. 213 Ds 148 Js 026840/00837, jenž nabyl právní moci dne 27. 9. 2000, byl J. K. uznán vinným trestným činem společného nedovoleného převádění cizinců podle §25 odst. 2, §74 německého trestního zákona, §92a odst. 1 č. 1, č. 2, §92 odst. 1 č. 1, č. 6, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 německého cizineckého zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 8. 5. 2000 převzal kolem 16.00 hodin v P. do malého dodávkového vozu značky Avia s českou SPZ OVC 68-16, který předtím upravil, šest čínských státních příslušníků, o kterých věděl, že nesmí přicestovat do Spolkové republiky Německo, a které krátce před hraničním přechodem Z. ukryl do připraveného utajeného dutého prostoru na nákladní ploše a přejel s takto ukrytými cizinci na území Spolkové republiky Německo, kde měl tyto cizince předat další osobě, avšak byl při příjezdu na německé území kontrolován a zadržen. Za převedení šesti cizinců měl obdržet 300,- DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Přitom se na tuto trestnou činnost předem připravoval, když vybudoval tajný úkryt ve voze a v něm převážel cizince přes státní hranici. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík