ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.272.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 272/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Alexandra Sotoláře a JUDr. Karla Hasche ve veřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudků soudů Slovenské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného J. K., státního občana České republiky, se u z n á v a j í na území České republiky :
1. rozsudek Okresního soudu ve Zvoleně, Slovenská republika, ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 4 T 44/02.
2. rozsudek Krajského soudu v Banské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 2 T 2/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 6 To 56/02, jimiž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zvoleně, Slovenská republika, ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 4 T 44/02.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Banské Bystrici, Slovenská republika, ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 2 T 2/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 6 To 56/02, byl J. K. uznán vinným trestnými činy loupeže a porušování domovní svobody podle §9 odst. 2, §234 odst. 1, §238 odst. 1, 3 trestního zákona Slovenské republiky. Za tyto trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a trest vyhoštění, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně, Slovenská republika, ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 4 T 44/02, jenž nabyl právní moci téhož dne, a to za trestné činy krádeže a porušování domovní svobody podle §9 odst. 2, §247 odst. 2 písm. a), §238 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky.
Trestných činů loupeže a porušování domovní svobody se odsouzený měl dopustit tím, že dne 20. 11. 2001 okolo 16.30 hod. společně s R. K. a M. K., po předcházející společné dohodě, rozdělení úloh a požití většího množství alkoholických nápojů, za účelem zmocnění se peněz, vstoupili pod záminkou koupě vína do rodinného domu č. 121 ve S. P., okres V. K., manželů J. A. a Z. A. v přízemí domu hned po tom, co jim J. A. přinesl požadované víno, tohoto M. K. fyzicky napadl a vícekrát udeřil rukama do oblasti hlavy, zejména tváře a vzápětí J. K. napadl Z. A., kterou vícekrát udeřil rukama do tváře, zakrýval její ústa rukou, aby nemohla křičet a hrozil jí zabitím pokud nebude ticho, přičemž po dobu bití od poškozených požadovali peníze, R. K. mezitím vstoupil do poschodí domu, kde prohledával jednotlivé místnosti. Uvedeným násilím donutili poškozeného J. A. k vydání finanční hotovosti ve výši nejméně 1.800,- Sk, s čímž se však nespokojili a požadovali další peníze. Když se poškozenému J. A. podařilo utéct z domu na dvůr, M. K. ho dotáhl zpět a v násilí vůči němu dále pokračoval tak, že mu způsobil zlomení levého rohu jazylky, mnohočetné poranění tváře spojené s krvácením od úst a nosu, s vdechnutím krve do dýchacích cest, což vedlo k zamezení přístupu vzduchu a v krátkém čase k selhání všech životně důležitých orgánů a smrti poškozeného. J. K. způsobil poškozené Z. A. vícečetná poranění, zejména zlomeninu horní čelisti vpravo bez posunu úlomků, rozsáhlé pohmožděniny, otoky a krevní výrony v oblasti tváře, tržně zhmožděnou ránu horního rtu s vyražením dvou zubů, jejichž adekvátní délka léčení trvala 4 až 5 týdnů.
Shora uvedených trestných činů krádeže a porušování domovní svobody se dopustil společně s L. B. tím, že dne 14. 11. 2001 v době okolo 24.00 hodin v D. v části P., po předcházející vzájemné dohodě násilně vnikli do obytné zahradní chatky bez popisného čísla, sloužící k přechodnému ubytování osob a pro rekreační účely, majitelky J. G., bytem S. H. 84, okr. B. B., tak, že rozbili skleněnou výplň na balkonových dveřích chatky, přes takto vzniklý otvor vnikli do obytných prostor, následně vyvrátili vchodové dřevěné dveře do sklepní části chatky, odkud odcizili různé užitkové předměty, jako lůžkovou matraci, spací pytel, 6 ks ručníků a různé kuchyňské nádobí, čímž poškozené způsobili odcizením věcí škodu ve výši 2.000,- Sk a poškozením zařízení škodu ve výši 580,- Sk.
V současné době odsouzený J. K. vykonává uvedený trest odnětí svobody v Ústavu na výkon trestu odnětí svobody v Ž. s tím, že podle vyjádření dotčených orgánů má být výkon trestu ukončen dne 21. 11. 2008.
Odsouzený vyjádřil v žádostech adresovaných ministerstvům spravedlnosti České i Slovenské republiky zájem o předání k výkonu trestu do České republiky a v prohlášení sepsaném v místě výkonu trestu dne 13. 3. 2003 uvedl, že s předáním souhlasí.
Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky podáním ze dne 29. 4. 2003 č. 23956/2002-8106 požádalo podle čl. 31 Smlouvy mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech uveřejněné pod č. 209/1993 Sb. a Úmluvy o předávání odsouzených osob uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. Ministerstvo spravedlnosti České republiky o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 4. 12. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a tr. ř. a Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. rozsudky Slovenské republiky uznal na území České republiky, přičemž návrh doplnilo podáním ze dne 10. 12. 2003.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že podmínky pro uznání rozsudků Okresního soudu ve Zvoleně ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 4 T 44/02, Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 2 T 2/02 a Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 6 To 56/02, jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v uvedených mezinárodních smlouvách.
J. K. je podle vyjádření Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 11. 9. 2003 občanem České republiky. Jde o odsouzeného, který vyjádřil souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestné činy, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (trestné činy loupeže podle §234 tr. zák., krádeže podle §247 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 tr. zák.), a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje na to, že byl ze shora uvedených hledisek povinen zkoumat všechny činy (skutky), ve vztahu k nimž byl souhrnný trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o uznání cizozemských rozsudků konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení cizozemskými soudy sestává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář