ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.281.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 281/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 10635/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 německého trestního zákona, §1, §105 německého zákona pro mladistvé, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 10635/00, jenž nabyl právní moci dne 30. 10. 2000, byl V. M. uznán vinným pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §3 odst. 1 věta 1, §55 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, německého trestního zákona, §1, §105 německého zákona pro mladistvé. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 23. 8. 2000, kolem 6.00 hodin napomáhal sedmi osobám vietnamské státní příslušnosti, aby se mohly bez povolení zdržovat na území Spolkové republiky Německo, když tyto státní příslušníky ze třetích zemí předtím ilegálně převedl v obvodu obcí N./L. přes německo-českou hranici, a to v osobním automobilu značky Škoda, české státní poznávací značky DCH 74-53, který řídil. Cizince měl přepravit dále do L., jeho jízda však skončila kolem 6.00 hodin policejní kontrolou v obvodu obce T., přičemž mu bylo známo, že cizinci neměli povolení k pobytu.
Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zvyšována i tím, že jak vyplývá z obsahu spisu, V. M. se dopustil na území Spolkové republiky Německo již v minulosti trestné činnosti obdobného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík