ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.30.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 30/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. B., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6963/00, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne
2. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6963/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k V. B. dne 10. 10. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí domluvě s osobou organizující převádění cizinců nejprve v polovině června 2000 převzal do transportéru zn. VW, české SPZ, na smluveném místě u nájezdu na dálnici A93 u W. 5 ruských státních příslušníků, převedených předtím neznámým pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a přepravil je do R. Poté dne 12. 7. 2000 v 7.50 hod. na stejném místě převzal do téhož vozu 15 převedených Srí Lanských státních příslušníků, které měl přepravit do R. Krátce po zahájení cesty zpozoroval policejní hlídku a pěšky utekl. Přepravované osoby byly ihned zadrženy, odsouzený byl zadržen okolo 10.55 hod.
u obce T. Jednal přitom vždy s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. V prvním případě za svůj podíl na převedení osob obdržel odměnu ve výši 5.000,- Kč, ve druhém mu byla shodná odměna přislíbena. Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 10. 3. 2003 pod sp. zn. 1917/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a
tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a
v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje
i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody již v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4
odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch