ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.31.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. Š., rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. II KLs 13 Js 11745/98,
II AK 90/98, a to pro trestný čin organizovaného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech podle §30a odst. 1, §3 odst. 1 č. 1 německého zákona o omamných prostředcích, §53, §74, §74a č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. II KLs 13 Js 11745/98, II AK 90/98, jenž nabyl u obviněného D. Š. právní moci dne 19. 6. 1999, byl D. Š. uznán vinným trestným činem organizovaného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech podle §30a odst. 1, §3 odst. 1 č. 1 německého zákona o omamných prostředcích, §53, §74,
§74a č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako drogový kurýr skupiny kosovských Albánců se podílel na organizovaném převážení heroinu a jeho prodeje do Spolkové republiky Německo, a to ve dvou případech. Dne 17. 6. 1998 v osobním automobilu Škoda Octavia, české SPZ, který byl speciálně upraven pro účely převážení drog, převezl
5 kg heroinu dobré kvality z České republiky do F. n. M., který zde předal třetí osobě a vyinkasoval za ně 100.000,? DM a dále dne 20. 6. 1998 převzal v D. 5906 g heroinu, uložil jej do výše uvedeného automobilu Škoda Octavia a podle telefonických instrukcí jednoho z organizátorů tento heroin dne 20. 6. 1998 ráno převezl přes českoněmeckou hranici do G., kde jej měl předat třetí osobě a vyinkasovat peníze. Při tomto předání byl zadržen policií Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a devíti měsíců.
Dne 10. 3. 2003 pod sp. zn. 952/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4
odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. Š. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě poměrně velkého množství omamné látky na území jiného státu, přičemž jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde
o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík