ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.33.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 33/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. P., rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 5 Ns 954 Js 6504/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v souběhu s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění, úmyslným narušením silničního provozu, odporem proti vykonavatelům a úmyslným ublížením na zdraví v pěti souvisejících případech podle
§92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona,
§21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě, §315b odst. 1 č. 3 odst. 3, §315 odst. 3 č. 1b, §113 odst. 1, odst. 2 č. 1, §223, §52, §69, §69a, §69b trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 5 Ns 954 Js 6504/99, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2000 byl M. P. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v souběhu s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění, úmyslným narušením silničního provozu, odporem vykonavatelům a úmyslným ublížením na zdraví v pěti souvisejících případech podle
§92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona,
§21 odst. 1 č.1 německého zákona o silniční dopravě, §315b odst. 1 č. 3 odst. 3, §315 odst. 3 č. 1b, §113 odst. 1, odst. 2 č. 1, §223, §52, §69, §69a, §69b trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 30. 3. 1999 přepravoval do B. čtyři státní příslušníky ze Srí Lanky, o nichž věděl, že ilegálně vstoupili na území Spolkové republiky Německo, za což mu bylo přislíbeno zaměstnání bagristy v uranovém dole. Obžalovaný přitom neměl řidičské oprávnění pro řízení motorových vozidel. Při tomto převážení, při snaze uniknout kontrole příslušníků Spolkové ostrahy hranic svojí jízdou způsobil frontální střet vozidla, které řídil obviněný s vozidlem služebním a způsobil tak zranění účastníků nehody. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu tří let.
Dne 11. 3. 2003 pod sp. zn. 4925/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle
§171a tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. P. se podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost trestného činu je podstatnou měrou zvyšována i okolnostmi celého případu, kdy došlo ke zranění pěti osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení
§4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík