ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.35.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. S., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 2. 11. 1999, sp. zn.
2 Ds 1 Js 6139/99, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v souběhu
s ilegálním vstupem do země po vyhoštění, úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění a úmyslným řízením motorového vozidla bez povinného pojištění podle §52, §25 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §58 odst. I č. 1 , §92a odst. 1,
§8 odst. 2, §92 odst. 2 č. 1a německého cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě a §1, §6 německého zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem, k trestu odnětí svobody
v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne
2. 11. 1999, sp. zn. 2 Ds 1 Js 6139/99, jenž nabyl právní moci dne 2. 11. 1999, byl V. S. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v souběhu s ilegálním vstupem do země po vyhoštění, úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění a řízením motorového vozidla bez povinného pojištění podle §52, §25 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §58 odst. I č. 1 , §92a odst. 1, §8 odst. 2, §92 odst. 2 č. 1a německého cizineckého zákona, §21 odst. 1 č. l německého zákona
o silniční dopravě a §1, §6 německého zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 11. 6. 1999, po předchozí objednávce převaděčské organizace a za přislíbenou odměnu ve výši 800,- DM, převzal v P. dva jugoslávské státní příslušníky, o nichž mu bylo známo, že nemají povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo a v osobním automobilu značky „ Opel Ascona“, německé státní poznávací značky, který nebyl ani registrován, ani pojištěn a které řídil bez řidičského oprávnění, je převezl přes zelenou hranici v lokalitě F., u obce E., do Spolkové republiky Německo, kde byli hlídkou Spolkové ostrahy hranic zadrženi. Rovněž věděl, že byl s právní účinností ze Spolkové republiky Německo již dvakrát
(10. 8. 1995 a 5. 6. 1997 ) vyhoštěn a z Německa odsunut. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Dne 11. 3. 2003 pod sp. zn. 5092/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. S. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zvyšována osobou odsouzeného, který byl již vícekrát trestán (jak se podává v předmětném rozsudku) a navíc opětovně nerespektoval úřední rozhodnutí, jímž byl vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, když na její území vstoupil a zdržoval se na něm. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík