ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.36.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. D., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2000 sp. zn. 10 Ls 110 Js 1863/00, a to pro trestné činy převádění cizinců a tělesného zranění z nedbalosti podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §229, §230 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2000 sp. zn. 10 Ls 110 Js 1863/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. D. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a tělesného zranění z nedbalosti podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §229, §230 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 11. 2. 2000 okolo 5:30 hod. převzal od blíže nezjištěných osob na českém území, v blízkosti turistického hraničního přechodu S./H., nákladní vozidlo zn. Avia, české SPZ, přičemž v nákladovém prostoru vozidla se nacházelo 13 afghánských státních příslušníků, které měl odsouzený za přislíbenou odměnu ve výši 2. 000 Kč dopravit do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Za pomoci neznámých spolupachatelů, kteří rozlomili závoru nacházející se na hraniční turistické stezce, přejel česko-německou státní hranici. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Asi po 300 metrech jízdy pak způsobil nehodu – střet s vozidlem Spolkové ostrahy hranic a v ulici R. byl jejími příslušníky zadržen. Jedoucí vozidlo řízené odsouzeným zasáhlo a poranilo příslušníka N. na levé paži a způsobilo mu poranění a značné pohmožděniny, pro jejichž léčbu byl tři dny v pracovní neschopnosti.
Pro tyto trestné činy byl M. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 20. 3. 2003 pod sp. zn. 775/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. D. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch