ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.38.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 38/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 14084/00, a to pro trestné činy převádění cizinců v šestnácti případech a převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvaceti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 14084/00, jenž nabyl právní moci dne 1. 12. 2000, byl J. S. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců v šestnácti případech a převádění cizinců ve čtyřech případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil jednak tím, že dne 29. 6. 2000 okolo 7:00 hod. přicestoval spolu s další zvlášť stíhanou osobou nákladním automobilem české státní poznávací značky do Spolkové republiky Německo, kde na základě předchozí dohody na smluveném místě v blízkosti státní hranice v oblasti S. do uvedeného vozidla přijali 16 čínských státních příslušníků, kteří krátce předtím přicestovali mimo povolený hraniční přechod z České republiky, s tím, že je dále přepraví do vnitrozemí. V průběhu následující jízdy odsouzený, po zjištění, že bude kontrolován hlídkou Spolkové ostrahy hranic, sjel v obci S. do vedlejší ulice, kde v ruině budovy převážené osoby zanechal. Ty byly zadrženy následujícího dne. Dále pak dne 3. 7. 2000 ve večerních hodinách přicestoval osobním automobilem zn. Škoda Favorit, české státní poznávací značky, do Spolkové republiky Německo, kde na základě předchozí dohody na smluveném místě v blízkosti státní hranice v oblasti hraniční brány N. do uvedeného vozidla přijal 4 afghánské státní příslušníky, kteří krátce předtím přicestovali mimo povolený hraniční přechod z České republiky, s tím, že je dále přepraví do vnitrozemí. Po zahájení jízdy okolo 20:00 hod. byl spolu s přepravovanými osobami zadržen hlídkou Spolkové ostrahy hranic E. V obou případech přitom jednal s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převádění osob mu byla neznámými objednateli přislíbena odměna v blíže nezjištěné výši.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvaceti měsíců.
Dne 20. 3. 2003 pod sp. zn. 2272/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch