ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.41.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 41/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem
I. Obvodového soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 1997, sp. zn. Ls 23 Js 13726/96, a to pro trestné činy krádeže, úmyslného ohrožení silničního provozu s úmyslnou jízdou bez řidičského průkazu, krádeže spojené s počítačovým podvodem ve dvou případech a pokusem o počítačový podvod ve dvou případech a krádeže spojené s počítačovým podvodem ve dvou případech a krádeže spojené s počítačovým podvodem ve třech samostatných případech a pokusem o počítačový podvod ve čtyřech samostatných případech podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §263a, §22, §23, §315c odst. 1 č. 2b, §52, §53, §69, §69a trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců, a
II. Rozsudkem Obvodového soudu Neuburg a. d. Donau, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 1 Ds 22 Js 9154/98, a to pro trestný čin krádeže s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění podle §242, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53, §69a trestního zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Ingolstadtu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 1997, sp. zn. Ls 23 Js 13726/96, jenž nabyl právní moci dne 10. 3. 1997, byl J. L. uznán vinným trestnými činy krádeže a úmyslného ohrožení silničního provozu s úmyslnou jízdou bez řidičského průkazu, krádeže spojené s počítačovým podvodem ve dvou případech a pokusem o počítačový podvod ve dvou případech a krádeže spojené s počítačovým podvodem ve dvou případech a krádeže spojené s počítačovým podvodem ve třech samostatných případech a pokusem o počítačový podvod ve čtyřech samostatných případech podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §263a, §22, §23, §315c odst. 1 č. 2b, §52, §53, §69, §69a trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
1. dne 11. 9. 1996 mezi 9,00 hod. a 9,45 hod. se vloupal do osobního vozidla Golf, které bylo zaparkováno v obci M., S., které patřilo poškozené G. a které násilně otevřel. Z auta odcizil peněženku s obnosem 200,? DM.
2. dne 11. 9. 1996 mezi 10,00 hod. a 10,20 hod. jel svým vozem Toyota, po spolkové dálnici A-9 od obce P. směrem na jih, poté, co ho objevila policejní kontrola, zvýšil svoji rychlost až na cca 180 km/hod., zprava předjížděl různá motorová vozidla a pak překřížil dráhu tím způsobem doleva, že jedoucí vozidla, aby zabránila kolizi, musela všechna intenzivně brzdit a pak při odbočce na obec A. opustil dálnici a obrátil se ještě v prostoru výjezdu, takže vjel okamžitě na jiné straně znovu na dálnici. V tomto okamžiku muselo jedno protijedoucí nákladní auto silně brzdit, přitom věděl, že nemá potřebné povolení k řízení motorového vozidla.
3. dne 31. ledna 1996 v 16,00 hod. rozbil postranní okénko na osobním voze Mitsubishi, který patřil poštovní zaměstnankyni H. T. a který byl zaparkován v obci M. u hřbitova a z tohoto vozu odcizil koženou ruční kabelku, v níž bylo 1.400,- DM na hotovosti, klíče, šekové karty s příslušnými tajnými čísly. S touto odcizenou šekovou kartou vybral v I. na R. n. peněžní obnos ve výši 5.000,- DM. Dále vybral v 16,45 hod v I., v ulici A. S. z poštovního peněžního automatu prostřednictvím poštovní šekové karty 500,- DM. V 17,00 hod. se ještě pokusil v I. na R. u R., event. u B. V. vybrat ještě 2000,- DM. Karty však v tomto okamžiku byly již zablokovány, takže automat je nevrátil.
4. dne 7. září 1996 v 9,40 hod. vnikl v I. do zaparkovaného osobního vozu Jetta, který stál ve F. Z tohoto vozu odcizil dámskou peněženku se 370,- DM na hotovosti a rovněž tak EC-kartu s příslušnými tajnými čísly. Bezprostředně po vloupání v 9,53 a 9,55 hod. vyzvedl v I. na R. z bankovního automatu patřícího R. a spořitelně obnos ve výši 1.000,- DM.
5. dne 8. září 1996 v 1,45 hod. se pokusil v obci K. na M. z bankovního automatu vybrat DM 2.000,- prostřednictvím EC-karty, která patřila poškozenému J. S. Karta však zůstala v automatu kvůli blokaci.
6. dne 15. dubna 1996 mezi 12,30 hod. a 13,30 hod. vypáčil okenní rám osobního vozu Citroen, parkující v obci W., N. a odcizil z tohoto vozu kabelku s klíči a s EC-kartou s příslušnými tajnými čísly. Prostřednictvím této odcizené šekové karty vybral téhož dne ve 13,00 hod. v obci F., H. 1.000,-DM.
7. dne 18. dubna 1996 se znovu pokusil prostřednictvím odcizené šekové karty ve spořitelně ve F./M., N. M. S. 47-53 vybrat peníze. Karta se však následkem zablokování nevrátila.
8. dne 5. září 1996 ve 2,15 hod. rozbil postranní okénko na osobním voze Mercedes, patřící C. S. parkujícím v obci D., S. 10 a odcizil z tohoto vozu dámskou kabelku s obnosem na hotovosti 220,?DM, American-express kartu, Euro-šekovou kartu z Raiffeisenbank obce D. a jiné doklady. Prostřednictvím odcizené šekové karty vybral ve 12,17 hod. v obci D. v L. č. 1 obnos ve výši 2.000,-DM ve spořitelně.
9. vzhledem k dalšímu úmyslu dopustit se nového činu se pokusil dne 5. září 1996 v 18,37 hod. v I. na R. u R. vybrat 2.000,- DM. Jelikož zadal třikrát špatný PIN, byla karta vtažena a nevrácena.
10. dne 22. prosince 1995 mezi 15,15 hod. a 15,30 hod. vytlačil okénko na straně spolujezdce na osobním voze Golf, patřícím poškozené M. W., zaparkovaného v obci N., S. S. Z tohoto vozu odcizil kabelku s peněženkou a šekovými kartami v celkové hodnotě 500,- DM. S touto odcizenou kartou vyzvedl v 15,48 hod. v obci D. u spořitelny obnos ve výši 2.000,? DM.
11. dne 23. prosince 1995 v 15,59 hod. se pokusil vyzvednout s předtím odcizenou šekovou kartou v obci S., N. S. 7 u spořitelny obnos ve výši 2.000,?DM. Protože EC - karta byla mezitím zablokována, nebyla mu automatem vrácena.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Rozsudkem Obvodového soudu Neuburg a. d. Donau, Spolková republika Německo, ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 1 Ds 22 Js 9154/98, který nabyl právní moci dne 10. 12. 1998, byl J. L. uznán vinným trestným činem krádeže spojeného s úmyslnou jízdou bez řidičského oprávnění podle §242, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53, §69a trestního zákona Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silniční dopravě. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 19. 2. 1998 v 16,40 hod. rozbil společně s jakousi třetí neznámou osobou na parkovišti v blízkosti hřbitova v obci K. postranní okénko tam zaparkovaného osobního vozu a společně s tou neznámou třetí osobou odcizil z tohoto osobního vozu ruční kabelku s hotovostním obnosem ve výši 200,- DM s větším množstvím pojišťovacích karet manželky svědka V., kterému auto patřilo s úmyslem vše si pro sebe ponechat a když se svědek V. vracel ke svému vozu, ujeli v osobním voze zn. Peugeot, přičemž vozidlo řídil J. L., přestože neměl nezbytné povolení k řízení motorových vozidel. Věcná škoda na osobním vozidle činí cca 2.000,- DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky ( trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., dílem ve stadiu pokusu a dílem dokonaným; neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák; popřípadě i trestný čin obecného ohrožení podle §179 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. L. opakovaně, četnými útoky a po delší časové období s úmyslem opatřit si zdroj příjmů způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Nebezpečnost jeho jednaní je zvyšována i skutečností, že platební karty, které získal trestnou činností v několika případech neoprávněně použil a získal tak finanční prospěch a způsobil škodu na cizím majetku. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen v obou případech již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík