ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.44.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 44/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. N., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 9 Ls 16 Js 1165/01, a to pro trestný čin krácení daní podle §369 odst. 1, §370 odst. 1 č. 2 zákona o poplatcích, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 9 Ls 16 Js 1165/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl V. N. uznán vinným trestným činem krácení daní podle §369 odst. 1, §370 odst. 1 č. 2 zákona o poplatcích. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 18. 1. 2001 okolo 17.00 hod. projížděl osobním automobilem zn. Honda, české státní poznávací značky, z České republiky přes hraniční přechod S. do Spolkové republiky Německo, přičemž na celnici projel bez zastavení u odbavovací budovy a nepředložil celní prohlášení, ačkoli v zavazadlovém prostoru vozidla převážel celkem 285 kartonů neproclených a nezdaněných cigaret zn. West a Marlboro. Věděl přitom, že je povinen při vstupu do Spolkové republiky Německo převážené zboží bez dotazu a v úplnosti přihlásit u příslušných orgánů, přičemž tak neučinil v úmyslu nehradit příslušné dávky a daně. Zkrátil tak dovozní poplatky ve výši celkem 14.083,15 DM (clo 2.954,88 DM, daň z tabáku 8.478,18 DM a dovozní daň z přidané hodnoty 2.650,09 DM). Pro tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 26. 3. 2003 pod sp. zn. 2319/2002-MO-M/7 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. N. se dopustil relativně závažného úmyslného trestného činu narušujícího zájem státu na řádném vyměření povinných plateb tím, že zatajil převoz velkého množství zboží (cigaret) podléhajícího celní a daňové povinnosti přes státní hranici a nepřipustil možnou kontrolu převáženého zboží celními orgány. Závažnost činu je zde navíc podstatnou měrou zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z posuzovaného rozsudku německého soudu, a to, že odsouzený se uvedeného trestného činu dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro trestnou činnost zcela shodného charakteru, navíc pouze několik měsíců po jejím spáchání. Pokud pak jde o druh trestu byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch