ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.45.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 45/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státních občanů České republiky 1) M. K. roz. M., 2) A. B. roz. B., 3) J. B. a 4) R. B., rozsudkem Zemského soudu v Schweinfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1997, sp. zn. 1 Kls 11 Js 1128/97, a to pro trestný čin krádeže ve skupině v osmi samostatných případech podle §244 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání: 1) dvou let a tří měsíců u M. K., 2) tří let u A. B., 3) tří let u J. B., a 4) dvou let a devíti měsíců a odnětí povolení k řízení motorových vozidel pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let u R. B.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Schweinfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 20. 8. 1997, sp. zn. 1 Kls 11 Js 1128/97, který nabyl právní moci v případě M. K., A. B. a J. B. dne 28. 8. 1997 a v případě R. B. dne 10. 12. 1997, byli všichni jmenovaní uznáni vinnými trestným činem krádeže ve skupině v osmi samostatných případech podle §244 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že za účelem páchání trestné činnosti ve Spolkové republice Německo dne 29. 1. 1997 přijeli do H. a do S. a ve vědomé spolupráci předem dohodnutým postupem odcizili z různých prodejen v osmi případech předem objednané zboží, případně zboží, které mělo jít dobře na odbyt v celkové hodnotě 5. 200,- DM. Toto zboží bylo zajištěno při jejich zadržení a mohlo být vráceno poškozeným firmám. Za tuto trestnou činnost byl 1) M. K. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců, 2) A. B. v trvání tří let, 3) J. B. v trvání tří let a 4) R. B. v trvání dvou let a devíti měsíců a trest odnětí povolení k řízení motorových vozidel pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K., A. B., J. B. a R. B. s úmyslem opatřit si zdroj příjmů způsobili v krátkém časovém úseku vyšší škodu na cizím majetku, a to nejméně v osmi případech. Společenská nebezpečnost trestné činnosti je zvyšována tím, že se trestné činnosti dopustili opakovaně a v organizované skupině, která byla za účelem souvislého páchání trestné činnosti vytvořena a pracovala tak již po delší dobu. Pokud jde o druhy trestu, byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík