ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.50.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 50/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Č.,
- rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 9. 1999, sp. zn. 3 Ds 610 Js 48510/98, a to pro trestné činy krádeže ve dvou případech, úmyslného ohrožení silniční dopravy, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a nedovoleného opuštění místa nehody podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §142 odst. 1 č. 1, §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §315c odst. 1 č. 2 písm. a), b), d), §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu čtyř let;
- rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 1 KLs 820 Js 2398/00, a to pro trestné činy loupežného přepadení, krádeže ve čtyřech případech, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, organizovaného a výdělečného převádění cizinců v osmi případech, krádeže, pokusem trestného činu krádeže ve třech případech a pokusem trestného činu krádeže vloupáním do bytu podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §92a odst. 1, §92b odst. 1 cizineckého zákona, §252, §244 odst. 1 č. 3, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §242, §53, §52, §25 odst. 1, 2, §23, §22 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 9. 1999, sp. zn. 3 Ds 610 Js 48510/98, jenž nabyl právní moci dne 26. 4. 2000, byl F. Č. uznán vinným trestnými činy krádeže ve dvou případech, úmyslného ohrožení silniční dopravy, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a nedovoleného opuštění místa nehody podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §142 odst. 1 č. 1, §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2, §315c odst. 1 č. 2 písm. a), b), d), §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Byl za ně odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu čtyř let.
Podle zjištění soudu se uvedené trestné činnosti měl dopustit tím, že:
1. v noci na 11. 8. 1998 se vydal k nemovitosti N. č. 27 ve 09741 B. Tam prolomil uzamčenou garáž patřící L. E. a poté násilím otevřel uzamčené dveře u řidiče osobního automobilu \"Ford Orion\", státní poznávací značky ANA-L 619, který se v garáži nacházel. Poté rozlomil zámek zapalování, provedl krátké zapojení vozidla a s tímto vozidlem, které mělo časovou hodnotu cca 2.000 DM, ujel, aby si jej ponechal pro sebe.
2. dne 12. 8. 1998 okolo 02.00 hod. odcizil v B. v ulici F. 17 tažný stroj \"Daimler Benz\", státní poznávací značky ANA-K 781, patřící firmě WD Transporte, když prolomil pomocí kleští zámek na řadícím sloupku a pomocí žiletky ovládal zapalování pod vylomeným zámkem volantu a s tímto tažným strojem jezdil po veřejných silnicích v Ch. Přitom jel naprosto bezohledným způsobem a ohrozil několik řidičů automobilů, když ignoroval na křižovatkách a vyústěních silnic \"červené\" signalizační světlo, aniž by bral ohled na to, že se na křižovatkách resp. na vyústění silnic nacházela automobilová doprava resp. chodci, vytlačil jednoho řidiče, kterému vjel do jízdní dráhy a přitom překročil přípustnou maximální rychlost a jel až rychlostí 100 km/hod. Kolem 07.00 hodiny vrazil na ulici L. S., na úrovni pozemku domu 56, poté co sjel z jízdní dráhy směrem doprava, do dřevěného plotu, do telefonního sloupu a do dopravní značky, přičemž vznikla škoda na cizí věci ve výši cca 1.750 DM. Ačkoliv nehodu zpozoroval a poznal, resp. počítal s tím, že vznikla nejen nevýznamná škoda na cizí věci, opustil místo nehody, aniž by umožnil potřebná zjištění. Na úrovni pozemku domu 53 opět ztratil kontrolu nad přívěsem a narazil na kovovou bránu, dopravní značku a prolomil dřevěný plot. Přitom byl zastaven policejním úředníkem, který se pohyboval v místě. Věděl přitom, že neměl řidičské oprávnění potřebné k řízení nákladního automobilu.
Rozsudkem Zemského soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 1 KLs 820 Js 2398/00, jež nabyl právní moci téhož dne, byl pak uznán vinným trestnými činy loupežného přepadení, krádeže ve čtyřech případech, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, organizovaného a výdělečného převádění cizinců v osmi případech, krádeže, pokusem trestného činu krádeže ve třech případech a pokusem trestného činu krádeže vloupáním do bytu podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §92a odst. 1, §92b odst. 1 cizineckého zákona, §252, §244 odst. 1 č. 3, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, §242, §53, §52, §25 odst. 1, 2, §23, §22 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Byl pro ně odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Této trestné činnosti se podle citovaného rozsudku německého soudu dopustil tím, že jakožto člen české skupiny ilegálně převádějící cizince na území Spolkové republiky Německo měl za úkol krást na německém území v oblasti A. převaděčská vozidla a tato dávat k dispozici spolupachatelům pro páchání převaděčské činnosti. Podle této dohody pak konkrétně:
1. v noci na 21. 12. 1999 prolomil násilím sklepní okénko obytné budovy na pozemku N. 26 v B., místní část N. a pronikl do prostoru dílny v domě rodiny K. Pomocí podložky se pokoušel vytáhnout pode dveřmi klíč, který měli zastrčený ve dveřích, aby se tak dostal do obytné části a odcizil použitelné předměty. Když se mu toto nepodařilo, vzal řetězovou pilu, aby si tuto ponechal pro sebe. Obžalovaný poté pronikl do vedle ležící stodoly, tuto ale zase opustil, aniž by v ní něco odcizil, protože nenalezl nic užitečného. Řetězovou pilu nechal ležet.
2. v noci na 23. 12. 1999 pronikl násilně prolomením okénka do budovy vozového parku firmy K. G. v B., K. 1, a odcizil v ní se nacházející nákladní automobil Daimler-Chrysler, státní poznávací značky ANA?VK 78, v hodnotě cca 70.000 DM. Dále odcizil z budovy firmy telefon a mobilní telefon. Jezdil s tímto malým transportérem po veřejných silnicích v oblasti B., ačkoliv, jak věděl, nevlastnil k tomu potřebné řidičské oprávnění. Jel s malým transportérem do N. a podle dohody ho odstavil na tzv. \"uhelném náměstí\" v blízkosti firmy V. Poté překročil \"zelenou hranici\" do České republiky a předal klíče od vozidla svému strýci P. M. V mezičase bylo odvezeno tímto malým transportérem z N. do L., jak věděl, 10 cizinců, kteří přicestovali ilegálně do Spolkové republiky Německo.
3. v noci na 27. 12. 1999 prolomil násilím okno v dílně firmy S. G. B. v B., ulice O. S. 23. Tam se pokusil prolomit skříň z ocelového plechu. Protože se mu to nepodařilo, nedošlo k zamýšlenému odcizení použitelných předmětů.
4. Kolem 04.00 hodin dne 27. 12. 1999 pronikl vypáčením dveří od sklepa do budovy firmy S. I. G. v B., O. S. 13, a prohledal veškeré kancelářské místnosti, když hledal použitelné předměty. Z psacího stolu vzal klíče od nákladního automobilu Renault Traffic, státní poznávací značky ANA-MG 52. Pomocí tohoto klíče odcizil nákladní automobil stojící na volném prostranství firmy a odvezl tento podle dohody do obce N. a odstavil ho na parkovišti v blízkosti firmy V. Také zde jel s transportérem na veřejných silnicích, aniž, jak věděl, k tomu vlastnil potřebné řidičské oprávnění. Poté překročil \"zelenou hranici\" a opět podle dohody předal klíče od vozidla svému strýci P. M. Takto připraveným malým transportérem bylo v mezičase odvezeno osobou, která zůstala neznámou, do L. 30 cizinců, kteří ilegálně přicestovali na území Spolkové republiky Německo.
5. dne 4. 1. 2000 mezi 05.00 a 06.00 hod. pronikl vypáčením okna do prostor vozového parku firmy S. B. G. v B., ulice O. S. 23. Tam násilně otevřel nákladní automobil L 60 nacházející se v garáži a tento zapojil na krátko. Nechal stát vozidlo připravené k odjezdu a překročil německo-českou hranici, aby sdělil svým spolupachatelům nacházejícím se na českém území místo, kde je nákladní automobil odstaven. Bezprostředně nato se vydalo 82 cizinců, kteří v mezičase ilegálně přicestovali do Německa pod vedením spolupachatelů, kteří doposud zůstali neznámými, na místo odstavení nákladního automobilu a již do něho nastoupili, aby mohli být odtud dopraveni dále do L. Byla mu přislíbena za tento čin v případě úspěšného zavezení cizinců majetková výhoda cca 30.000 Kč.
6. v noci na 6. 1. 2000 pronikl násilně vypáčením okna garáže na pozemek firmy E. L. v O., ulice A. S. 62a. Odcizil z prostor klíč od zapalování k nákladnímu automobilu Daimler Benz, státní poznávací značky ANA-EL 500. Jel s tímto malým transportérem podle dohody do obce N., kde měl vozidlo, stejně jako v předchozích případech, odstavit. Nevlastnil přitom, jak věděl, k tomu potřebné řidičské oprávnění. Na místě odstavení v N. již čekalo v blízkosti firmy Beier Galvanik 7 cizinců, kteří předtím ilegálně přicestovali do Německa a kteří měli být tímto nákladním vozidlem převezeni dále do L. Na základě zadržení již nedošlo k jejich dalšímu převozu. Byla mu přislíbena majetková výhoda ve výši cca 10.000 Kč. Z prostor firmy kromě toho odcizil televizní přístroj a zářivky. Škoda vzniklá v důsledku krádeže činí minimálně 50.000 DM.
7. Dne 20. 1. 2000 mezi 02.00 a 03.00 hod. pronikl do obytného domu poškozené rodiny W. v O., v ulici E.-R.-S. 100, když násilím prolomil okno obytného domu. V obývacím pokoji a ostatních prostorách domu hledal předměty, které by mohl zužitkovat. Zde odcizil 900 DM, 1.400 ATS, autoklíč, náramkové hodinky a klíč od domu. Během odcizování byl překvapen majitelem bytu poškozeným K.-P. W. Když jej pan W. viděl, uchopil žehličku a uhodil jej s ní po hlavě. Zároveň k nim přišla paní A. W. a pokusila se ho zadržet. Protože chtěl uniknout trestnímu stíhání a chtěl si ponechat ukradené předměty pro sebe, odstrčil paní W. a pana W. od sebe a utekl. Chtěl odcizit osobní automobil rodiny W., aby tento automobil dal k dispozici svým spolupachatelům, stejně jako v předchozích případech, pro převedení cizinců. Tímto osobním automobilem mělo být převezeno 8 cizích státních příslušníků do L. Po svém úniku se vydal přes \"zelenou hranici\" na české území. Bylo mu přislíbeno za přistavení vozidla 10.000 Kč. Uloupené předměty vzal s sebou.
8. v noci na 22. 1. 2000 pronikl násilně vypáčením okna do stodoly rodiny E., N. 27 v B., místní část N. Zde násilně otevřel osobní automobil Ford Sierra, státní poznávací značky ANA-L 619, zapojil na krátko zapalování a vyjel s automobilem ze stodoly. Poté opět překročil \"zelenou hranici\" do České republiky a informoval své spolupachatele o místě odstavení vozidla. S tímto vozidlem mělo být převezeno do L. celkem minimálně 5 cizinců, kteří předtím ilegálně přicestovali do Německa. Jinak stíhaný M. převzal odstavené vozidlo a 5 indických státních příslušníků, kteří ilegálně přicestovali do Německa a jel s tímto vozidlem směrem na S./E. Tam měl nehodu a tak nemohl cizince odvézt dále do L. Také v tomto případě mu byla přislíbena majetková výhoda ve výši 10.000 Kč.
9. v noci na 26. 1. 2000 pronikl násilně vnějším oknem na pozemek firmy E. L. v O., v ulici A. S. 62a. Tam násilně odcizil malý transportér Renault Rapid, státní poznávací značky ANA-M 81, a nákladní automobil VW T 4, státní poznávací značky ANA-EL 55, a u obou automobilů zničil zámek od zapalování. Obě vozidla nebylo možné nastartovat. Nato prohledal předměty v budově, aby nalezl klíče od vozidel. S jedním vozidlem, které chtěl odcizit, mělo být převezeno dále do L. celkem 15 cizích státních příslušníků.
10. dne 31. 1. 2000 mezi 01.00 a 06.00 hod. pronikl násilně prolomením zámku u dveří do garáže na pozemek N. 10 v B., místní část N., a odcizil osobní automobil Opel Frontera, státní poznávací značky ANA-WM 53. Násilím automobil otevřel a jel s tímto do obce N., ačkoliv jak věděl, nevlastnil potřebné řidičské oprávnění. V blízkosti pozemku domu č. 15 vozidlo podle dohody odstavil, překročil \"zelenou hranici\" do České republiky a informoval své spolupachatele o místě odstavení vozidla. Jinak stíhaný B. se potom vydal s 5 cizinci, kteří již ilegálně přicestovali do Německa, na místo odstavení vozidla a jel s těmito směrem do L. V obci O. byl B. zastaven ochranou spolkových hranic. Osobní automobil měl hodnotu minimálně 30.000 DM.
11. bezprostředně před 7. 2. 2000 ubytoval podle dohody se svými spolupachateli nacházejícími se v České republice ve svém domě 5 indických státních příslušníků, aby tyto, jak bylo rozhodnuto, později převedl přes česko-německou hranici. Podle dohody odvedl těchto 5 cizinců 7. 2. 2000 ve večerních hodinách na česko-německou hranici a ukázal jim cestu do Německa. Na německém teritoriu byli potom tito cizinci zadrženi spolkovou ochranou hranic. Na německém území již čekal jinak stíhaný B., aby je přijal do připraveného vozidla a převezl dále do vnitrozemí.
12. dne 25. 2. 2000 převedl celkem 26 cizích státních občanů ilegálně z České republiky do Spolkové republiky Německo, když je cíleně převedl přes \"zelenou hranici\" až do obce N. Tam ještě předtím odcizila jedna nebo více neznámých osob malý transportér VW, státní poznávací značky ANA-DL 51, z pozemku firmy B., K. 1, a odvezla ho do N. na místo odstavení v blízkosti firmy V. Odvedl cizince, kteří ilegálně přicestovali, k malému transportéru a pomohl neznámému řidiči transportéru při startování. Cizince potom převezla jiná neznámá osoba dále do L. Poté se vydal zpět do České republiky.
Dne 31. 3. 2003 pod sp. zn. 840/2002-MO-M/9 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky. V případě prvně citovaného rozsudku německého soudu jde o trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. (přičemž u druhého popsaného útoku by, pro neozřejmenost skutečnosti, zda záměrem odsouzeného bylo přechodné užívání či ponechání si vozidla pro sebe, alternativně připadala do úvahy právní kvalifikace jakožto trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák). V případě druhého rozsudku pak o trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., ať již dokonané či ve stadiu pokusu (v případě zmocnění se či pokusu zmocnění se vozidel by opět alternativně připadala do úvahy právní kvalifikace jakožto trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák.) a trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Pokud jde o odsouzení Zemským soudem v Chemnitz, podle toho se F. Č. dopustil zejména úmyslné majetkové trestné činnosti vykazující vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, páchané mnoha útoky v krátkém časovém rozmezí, s vysokou škodou způsobenou více osobám. Nadto se touto majetkovou trestnou činností a i jiným uvedeným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici. V rozsudku Okresního soudu v Chemnitz pak šlo opět o relativně závažnou majetkovou trestnou činnost. Pokud je o druh trestů, v obou věcech mu byly uloženy již velmi citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Nelze proto než dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Karel Hasch