ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.53.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6174/00, a to pro trestné činy pašování cizinců ve čtyřech případech, v jednom případě s odporem vůči úřední osobě provádějící výkon rozhodnutí ve dvou právně souběžných případech podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §52, §53, §113 odst. 1, odst. 2 č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6174/00, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2000, byl P. L. uznán vinným pro trestné činy pašování cizinců ve čtyřech případech, v jednom případě s odporem vůči úřední osobě provádějící výkon rozhodnutí ve dvou právně souběžných případech podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, §52, §53, §113 odst. 1, odst. 2 č. 1 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že:
2. Dne 2. 6. 2000 asi ve 3.00 hodiny, v oblasti H., jako pěší převaděč propašoval
5 cizích státních příslušníků asijského původu, kteří, jak mu bylo známo, nevlastnili žádné povolení k pobytu v Německu, opět přes zelenou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo, kde na dohodnutém místě byli odvezeni další osobou a dále přepraveni do vnitrozemí. Za úspěšné propašování tří dospělých a dvou nezletilých Asijců obdržel obžalovaný přislíbenou převaděčskou odměnu ve výši
800,- DM.
3. Dne 11. 6. 2000 v pozdních večerních hodinách, v oblasti R., jako pěší převaděč nelegálně propašoval 5 afghánských státních příslušníků, totiž 4 dospělé a 1 nedospělé dítě, kteří, jak obžalovaný věděl, nevlastnili žádné povolení k pobytu v Německu a s obejitím míst pohraniční kontroly přes zelenou hranici z Čech do Německa. 5 Afghánců pak na německé straně odvezli osobními vozy odděleně stíhaní
R. N. a J. S., krátce na to však byli na silnici A 93 u R. zadrženi. Za toto převedení neobdržel žádnou převaděčskou odměnu.
4. Dne 22. 6. 2000 krátce po půlnoci, v oblasti H., převedl jako pěší převaděč nelegálně přes německou hranici z Čech do Spolkové republiky Německo opět 5 afghánských státních příslušníků, kteří, jak věděl, nevlastnili žádné německé vízum. Když pak byli obžalovaní a pašované osoby asi 1 km za hraničním přechodem zadrženi dvěma policejními úředníky ochrany spolkových hranic a jimi nasazeným ovčáckým psem jako služebním psem, rozběhl se obžalovaný směrem k českým hranicím, přičemž asi ve 2.00 hodiny vyslal třikrát po sobě výstřely z poplašného revolveru, ráže 9 mm, značka Le Petit RG 59, č. 0250821, ve směru policejních úředníků a služebního psa, kteří jej pronásledovali, ze vzdálenosti pokaždé 20 až 30 m, aniž by úředníky a ovčáckého psa ohrozil anebo i jen chtěl ohrozit, aby zabránil svému zadržení. Obžalovaný však mohl být dne 22. 6. 2000 asi ve 2.20 hodin přibližně 10 m před německo-českou zelenou hranicí služebním psem zastaven a ihned mohl být policejními úředníky zadržen. Pět ilegálně přicestovalých Afghánců bylo dne 22. 6. 2000 ve 2 hodiny 47 minut zadrženo a vráceno do České republiky a obžalovaný neobdržel žádnou převaděčskou odměnu.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje
i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík