ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.54.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 54/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. M., rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 4670/99, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvou případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 10 Ls 210 Js 4670/99, jež nabyl právní moci téhož dne, byl F. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvou případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 26. 3. 1999 převedl, jako člen převaděčské organizace na příkaz osoby stojící v jejím čele, z České republiky přes \"zelenou hranici\" na území Spolkové republiky Německo do oblasti obcí S., N. a S./P. 8 Srí Lanských státních příslušníků. Tam je v časných ranních hodinách předal motorizovanému převaděči k další přepravě do vnitrozemí. Poté, na nátlak uvedeného šéfa organizace, ve dnech 30. až 31. 3. 1999 opět převedl 8 Srí Lanských státních příslušníků stejným způsobem na německé území k obci P., kde je předal další osobě k přepravě do B., přičemž byly převáděné osoby, řidič i odsouzený zadrženi. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení osob obdržel v prvním případě odměnu ve výši 1200 USD, ve druhém případě mu byla odměna ve shodné výši přislíbena.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.
Dne 1. 4. 2003 pod sp. zn. 2253/2001-MO-M/11 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde podstatně zvyšována okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se z posuzovaného rozhodnutí německého soudu, a to, že jmenovaný se dopustil uvedené trestné činnosti přesto, že byl v předchozích letech pro trestnou činnost stejného charakteru ve Spolkové republice Německo již opakovaně trestán. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch