ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.6.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 6/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. února 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů z a z n a
m e n a j í údaje o odsouzení občana České republiky K. H., rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 10. 1998, sp. zn.
4 KLs 230 Js 8137/98, a to pro trestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o drogách, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo
v šesti případech, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne
22. 10. 1998, sp. zn. 4 KLs 230 Js 8137/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu ke
K. H. dne 30. 10. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o drogách, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo v šesti případech. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu s odděleně stíhaným V. K. převezli v šesti případech z pověření osoby albánské národnosti přezdívané M., organizující obchod s omamnými prostředky, od srpna 1997 z České republiky do oblasti města S. ve Spolkové republice Německo bez příslušného povolení a za účelem dalšího prodeje heroin. Pro převozy použili dva osobní automobily Opel Askona, upravené pro skrytí drogy. Za každý přepravený kilogram heroinu obdrželi odměnu ve výši 1.000 DM. Drogu po převzetí od M. převáželi v balíčcích po 500 g, ukrytých ve dveřích vozidla a oproti kupní ceně ji předávali odběratelům. Konkrétně tak přepravili v srpnu 1997 a na začátku podzimu 1997 vždy 1 kg heroinu s podílem heroinhydrochloridu 14 % a 10 %
k předání ve městě B., v pozdním podzimu 1997 2 kg a kolem Vánoc 1997 1 kg heroinu
s podílem heroinhydrochloridu 14 % k předání v lesním úseku mezi obcemi O.-Z. a S. Před Vánocemi 1997 pak přepravili 1 kg heroinu s podílem heroinhydrochloridu 10 %
k převzetí v centru S. a dne 26. 1. 1998 celkem 3,948 kg heroinu s podílem heroinhydrochloridu 14 % k převzetí okolo 16:30 hod. v lesním úseku u obce
P. Krátce po posledním předání látky byl odsouzený H. i ostatní přítomné osoby zadrženi. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání sedmi let.
Dne 24. 1. 2003 pod sp. zn. 955/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4
odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. H. se dopustil velmi závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k povaze převážených omamných prostředků (heroin) a jejich množství (cca 10 kg). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velmi vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch