ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.60.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 60/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 5480/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Ns 210 Js 5480/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. 10 Ds 210 Js 5480/99, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzenu ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Ns 210 Js 5480/99, které nabyly právní moci dne 3. 11. 1999, byl P. L. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn blíže neznámého Vietnamce organizujícího převádění cizinců, v noci na 21. 4. 1999 jel s vypůjčeným osobním vozem zn. Mitsubishi, české státní poznávací značky, přes hraniční přechod Z. na území Spolkové republiky Německo, kde na smluveném místě v prostoru obce E. do vozidla převzal 8 afghánských státních příslušníků, převedených předtím ilegálně z České republiky, k další přepravě do L. V 6.00 hod. byl na parkovišti dálnice BAB 4 u obce O.-O. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena odměna ve výši 300 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Dne 2. 4. 2003 pod sp. zn. 2989/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se z předmětného cizozemského rozsudku, a to, že jmenovaný se tohoto činu dopustil pouhých několik týdnů po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve Spolkové republice Německo, uloženého mu pro trestnou činnost shodného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch