ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.63.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 63/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1) R. D. a 2) P. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, a to 1) u R. D. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 2 č.1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a 2) u P. Z. pro trestný čin řemeslného převádění cizinců podle §92a odst. 2 č.1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Hombergu (Efze), Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 8850 Js 21284/00 Ls, který nabyl právní moci v případě R. D. dne 15. 11. 2000, v případě P. Z. dne 29. 10. 2001, byl 1) R. D. uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců ve třech případech podle §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a 2) P. Z. byl uznán vinným trestným činem řemeslného převádění cizinců podle §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se dopustili tím, že
1. dne 22. 3. 2000 převezl R. D. jako řidič z České republiky do Spolkové republiky Německo 33 afgánských státních příslušníků nákladního tahače s českou SPZ, v jehož nákladovém prostoru byli cizinci převáženi, a přijel s ním drahou ve 2.00 hod. přes hraniční přejezd B. S. do Německa. V oblasti patřící k obci D. (S.) v obci W. převážené osoby z tahače vyložil ven.
2. dne 14. 4. 2000 ve 2.00 hod jel R. D. se 44 afgánskými příslušníky naloženými v nákladové ploše dotyčného tahače české SPZ přes B. S. do Německa. Ve dvanáct hodin byli cizinci vyloženi v blízkosti R.-M. (kraj H.-R.).
3. dne 27. 4. 2000 převzal R. D. tentýž nákladový tahač, tentokrát se SPZ UL 86 - 35 (tahač) a SPZ UL 52 - 61 (přívěs), v jehož nákladové ploše se nacházelo celkem 38 čínských, afgánských a iráckých státních příslušníků. Dne 28. 4. 2000 ve 2.00 hod. přejel drahou přes hraniční přejezd B. S. a přijel do D. Tam k němu přistoupil P. Z., kterému bylo známo, že má společně s obžalovaným D. dovézt do Německa a Holandska cizí státní příslušníky a který do D. přijel již 28. 4. 2000 osobním vozem z České republiky přes hraniční přechod Z. Z D. oba jeli pak s nákladovým tahačem přes Ch., E. a E. na spolkovou dálnici A 7 směrem na K. Z dálnice vyjeli u K.-R., jeli potom ještě několik kilometrů na H. a pak se zastavili na jednom parkovišti, kde na základě předchozí telefonické zprávy, že tam mají afgánské a írácké státní příslušníky vysadit, otevřeli zaplombovaný kryt auta a z nákladové plochy vyložili na tomto parkovišti celkem 20 Afgánců a Iráčanů ven. Zpozorovali přitom, že je kdosi vidí z motorového vozidla nacházejícího se v blízkosti. Okamžitě se rozjeli zpět k dálnici, z ní pak jeli směrem na jih až k výjezdu do B. H. Tam dálnici opět opustili a jeli až k B. H., kde je již mezitím informované policejní orgány mohly zadržet. V přívěsu se nacházelo ještě 18 čínských státních příslušníků. Za svoji \"činnost\" měl P. Z. dostat 1.500,- Kč a úhradu denních nákladů a R. D. byla přislíbena odměna ve výši 90,- až 100,- DM za každý den a 50,- DM na denní útraty.
Za tyto trestné činy byl R. D. uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a P. Z. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. D. a P. Z. se pro přislíbený finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou v případě obou obviněných splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík