Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.04.2003, sp. zn. 11 Tcu 65/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.65.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.65.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 65/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. U., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 7. 1997, sp. zn. 5 Ds 951 Js 3191/97, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle §25 odst. 2, §69 odst. 1, §69b trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a trestu odnětí řidičského oprávnění ve Spolkové republice Německo v trvání jednoho roku. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 7. 1997, sp. zn. 5 Ds 951 Js 3191/97, jenž nabyl právní moci dne 25. 7. 1997, byl Z. U. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle §25 odst. 2, §69, §69b trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 5. 2. na 6. 2. 1997 po předchozí domluvě na objednávku vyjel s osobním automobilem značky „Citroen XM“, české SPZ a navedl přes hraniční přechod Z. do města Z. speciálně upravený transportér typu „Ford Transit“ české SPZ řízený další osobou, a následně, po telefonické objednávce třetí osoby vyslal výše uvedený transportér směrem na L., kde na silnici mezi obcemi E. a L. uprostřed lesa v blízkosti německo-české hranice do něho nastoupilo 39 cizinců s vízovou povinností, kteří krátce předtím překročili v tomto obvodu, pod vedením jmenovitě neznámých pěších převaděčů, německo-českou hranici z České republiky s tím, že budou dále přepraveni do L. Krátce poté byl na cestě mezi obcemi O. a G. i s vozidlem přepravujícím výše uvedené osoby zadržen. Vzhledem k okolnostem činu přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za to mu byla přislíbena odměna ve výši 11,- Kč za 1 km, kterou měl obdržet od objednatele. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a trestu odnětí řidičského oprávnění ve Spolkové republice Německo v trvání jednoho roku. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. U. se podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. dubna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2003
Spisová značka:11 Tcu 65/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.65.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19