ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.66.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 66/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. D., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 21 Evr 1722/00 - EHv 73/00, a to pro zločin převádění podle §104 odst. 1, 3, 1 a 2 případ cizineckého zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 21 Evr 1722/00 - EHv 73/00, jenž nabyl právní moci dne 19. 12. 2000, byl P. D. uznán vinným zločinem převádění podle §104 odst. 1, 3, 1 a 2 případ cizineckého zákona Rakouské republiky. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil spolu se spoluodsouzeným Ing. D. C. tak, že výdělečně jako členové skupiny podporovali dne 12. 9. 2000 přicestování cizinců tím, že celkem 8 čínských státních příslušníků, kteří přišli ilegálně z České republiky přes státní hranici do Rakouska, přijali v oblasti G./V. do svých osobních automobilů a měli v úmyslu tyto převést do V., za což měli každý obdržet 10 000 ? 14 000 Kč. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Dne 4. 4. 2003 pod sp. zn. 4315/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. D. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch