ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.69.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 69/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky N. K., rozsudkem Pařížského soudu vyšší instance ze dne 5. 3. 1999, sp. zn. 9809701665, Francie, ve spojení s rozhodnutím Odvolacího soudu v Paříži ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 99/02197, Francie.
Odůvodnění:
Rozsudkem Pařížského soudu vyšší instance ze dne 5. 3. 1999, sp. zn. 9809701665, Francie, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Paříži ze dne 13. 7. 1999, sp. zn. 99/02197, Francie, jenž nabyl právní moci dne 13. 7. 1999, byl A. K., občan Ruské federace, vydávající se v řízení též za N. K., odsouzen za trestné činy podvodného držení několika nepravých administrativních dokladů podle článku 441-3, 441-1 odst. 1 tr. zákona Francie, neoprávněného vstupu a pobytu cizince ve Francii podle článku 19, 5, 6 Nařízení 45?2658 ze dne 2. 11. 1945, podvodu podle článku 313-1 odst. 1, odst. 2 tr. zákona Francie a používání jména jiné osoby, které může mít za následek trestní stíhání této osoby podle článku 434-23 odst. 1 tr. zákona Francie k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a k definitivnímu zákazu pobytu na francouzském území. Podle zjištění cizozemských soudů se trestné činnosti dopustil v podstatě tak, že v době od dubna 1995 do 2. dubna 1998 se A. K., státní občan Ruské federace, podvodně prokazoval několika doklady vydanými orgány veřejné správy, o nichž věděl, že jsou padělané, falešné nebo pozměněné, a to konkrétně se prokazoval českým pasem, českým občanským průkazem a ruským řidičským průkazem na jméno N. K. Dále pak v téže době používal ve Francii jméno N. K. za okolností, které by mu byly mohly přivodit trestní stíhání. V době od července 1997 do 2. dubna 1998 ve Francii klamal banku S. g. používáním falešného jména N. K. a používáním falešného pasu, což banku vedlo k rozhodnutí mu na základě toho vydávat různé prostředky, ceniny či hodnoty. Dále pak jeho trestná činnost spočívala i v tom, že pronikl na území Francie a pobýval zde v době od dubna 1995 do 2. dubna 1998, aniž měl k tomu požadované doklady nebo víza.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky, a to ohledně občana České republiky N. K.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z výše citované zákonné úpravy je zřejmé, že základním předpokladem pro zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů je zjištění, že odsouzení cizozemským soudem se týká státního občana České republiky. Z výše již citovaných rozhodnutí francouzských soudů ovšem vyplývá, že jimi byl odsouzen jistý A. K., státní občan Ruské federace, nikoliv český státní občan N. K. Už z tohoto důvodu nebylo možno podanému návrhu vyhovět, neboť odsouzení, jež má být zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů, se netýká státního občana České republiky.
Navíc z obsahu předložených rozhodnutí je zřejmé, že odsouzený A. K. se dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že na doklady totožnosti N. K. (tj. český cestovní pas, český občanský průkaz, ruský řidičský průkaz), za něhož se neprávem vydával, vstoupil na území Francie, zde pobýval a tyto doklady použil i za účelem získání přístupu k bankovním dokumentům.
Za těchto okolností je pak evidentně neopodstatněno, aby byly zaznamenány do Rejstříku trestů údaje o odsouzení výše uvedenými rozhodnutími francouzských soudů právě ohledně N. K., když tento podle zjištění soudů naopak měl být poškozen jednáním odsouzeného A. K.
Jestliže odsouzení cizozemských soudů se netýká N. K., nýbrž jiné osoby, navíc státního příslušníka cizího státu, pak nebylo možno rozhodnout jinak, než že se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů v této věci zamítá.
Poučení: Proti tomuto usnesení zákon nepřipouští žádný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík