ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.7.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. K., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 1999, sp. zn. 3 Ds 945 Js 12952/99, a to pro trestný čin bytové krádeže vloupáním podle §242 odst. 1, §244 odst. 1, č. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo k nepodmíněnému
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodového soudu v Zittau ze dne 18. 8. 1999, sp. zn. 3 Ds 945 Js 7038/99.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 10. 1999, sp. zn. 3 Ds 945 Js 12952/99, jenž nabyl právní moci dne 17. 6. 2000, byl P. K. uznán vinným trestným činem bytové krádeže vloupáním podle §242 odst. 1, §244 odst. 1, č. 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 17. 3. 1999 v Z., M. 5 vypáčil dveře od bytu poškozené MUDr. H. L. a poté z bytu ke škodě této poškozené odcizil zlaté šperky, DM i valuty, peněženky, bankovní karty, vše v hodnotě nejméně 2.640 DM a poškozením vstupních dveří způsobil další škodu ve výši 400 DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k celkovému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, při zahrnutí trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodového soudu v Zittau ze dne 18. 8. 1999, sp. zn. 3 Ds 945 Js 7038/99.
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon) podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že P. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. K. svým jednáním narušil několik zájmů chráněných trestním zákonem, násilným způsobem vnikl do bytu jiného a způsobil poměrně výraznou škodu na cizím majetku. Tyto okolnosti, a skutečnost, že se v měsíci březnu 1999 ve Spolkové republice Německo dopustil dalšího majetkového deliktu (za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodového soudu v Zittau ze dne 18. 8. 1999, sp. zn.3 Ds 945 Js 7038/99)odůvodňují závěr o zvýšené nebezpečnosti jeho jednání. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík