ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.9.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. Z., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 22. 11. 2000, sp. zn. 4 Ls 4 Js 8898/00, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 tr. zák. Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i. d. Opf., Spolková republika Německo, sp. zn. 4 Ls 4 Js 8898/00, ze dne 22. 11. 2000, jenž téhož dne nabyl právní moci, byl
S. Z. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle §92a odst. 1 č. 1 a č. 2 Cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 tr. zák. Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tak, že ve dvou případech ( v noci ze dne 31. 7. na 1. 8. 2000 a v noci ze dne 6. 9. na 7. 9. 2000) za příslib finanční odměny z pověření české převaděčské organizace převedl přes „zelenou“ česko-německou státní hranici
v oblasti S. a u obce N. celkem 15 indických a pakistánských státních příslušníků,
o nichž věděl, že nemají povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo.
Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon) podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že S. Z. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. Z. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě nemalého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík