ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.96.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 96/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Ž., rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. Ls 8 Js 8054/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Ambergu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. 2 Ns 8 Js 8054/96, a to pro trestné činy převádění cizinců ve skupině ve dvou případech a falšování listin podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a těmto trestným činům odpovídající část úhrnného trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky K. Ž., rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. Ls 8 Js 8054/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Ambergu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. 2 Ns 8 Js 8054/96, a to pro trestný čin falšování listin podle §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část úhrnného trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ambergu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. Ls 8 Js 8054/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Ambergu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. 2 Ns 8 Js 8054/96, byl K. Ž. uznán vinným trestnými činy převádění cizinců ve skupině ve dvou případech a falšování listin (ve vícečinném souběhu) podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona, §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. dne 30. 7. 1996 v odpoledních hodinách vzal na blíže neznámém místě v České republice do svého osobního vozu zn. Opel Omega jednoho vietnamského a čtyři čínské státní příslušníky a přepravil je k česko-německé hranici, kde je nechal vystoupit. Ukázal jim cestu přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo, kde je po pěším překročení hranice do vozidla opět převzal s tím, že je dále dopraví do vnitrozemí. Okolo 15.40 hod. odstavil vůz s osobami na silnici B 85 v okrese A.-S. a nechal se odvézt jiným osobním vozem. Přepravované osoby byly na tomto místě zadrženy policií. Věděl přitom, že na jeho vozidlo byla předtím připevněna česká státní poznávací značka, vydaná pro jiný automobil;
2. dne 16. 9. 1996 okolo 11.45 hod. čekal v bezprostřední blízkosti německo-českých hranic v oblasti „B. u S. se svým vozem zn. Fiat Ducato, české státní poznávací značky, aby zde převzal k další přepravě do vnitrozemí 17 čínských státních příslušníků, převedených předtím jiným pěším převaděčem v rámci převaděčské organizace přes zelenou hranici z České republiky. Převáděné osoby však byly ještě před příchodem k vozu zadrženy příslušníky Spolkové ostrahy hranic.
V obou případech jednal jako člen mezinárodní převaděčské organizace, v součinnosti s ostatními jejími členy a za úplatu. Byl si přitom vědom toho, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.
3. dne 30. 10. 1996 okolo 02.00 hod. jel „nepřipuštěným“ vozidlem zn. Opel Corsa bez povinného pojištění po místní silnici spojující obce P. a H. a u obce R. po veřejných silnicích, před čímž na vozidlo připevnil českou státní poznávací značku, nepatřící k tomuto vozu, aby budil zdání, že vůz je pod umístěným číslem řádně pojištěn a připuštěn.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Dne 28. 4. 2003 pod sp. zn. 747/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je spatřován podle německého právního řádu „pouze“ trestný čin falšování listin, tj. skutku popsaného výše pod bodem 3.
Z obsahu spisu se podává, že odsouzený se uvedeného činu dopustil instalací státní poznávací značky vydané pro jiné vozidlo na jeho automobil, patrně neregistrovaný pro provoz na pozemních komunikacích, a následnou jízdou s tímto automobilem. Pakliže se v jednočinném souběhu s popsaným jednáním nedopustil i jiného trestněprávně relevantního jednání (nepopsaného v odsuzujícím rozsudku), pak tento skutek nenaplňuje obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky (srov. rozh. č. 45/1998 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně skutku uvedeného výše pod bodem 3 a za něj odpovídající části uloženého úhrnného trestu) zamítl.
Toliko skutky, ve kterých jsou v posuzovaném rozhodnutí německého nalézacího soudu spatřovány trestné činy převádění cizinců ve skupině ve dvou případech a falšování listin (skutky popsané výše pod body 1 a 2), vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu české republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně shora uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. K. Ž. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž byly splněny podmínky pro zápis do evidence Rejstříku trestů a skutků, ohledně nichž tyto podmínky splněny nebyly, pak Nejvyšší soud rozhodl o tom, že odpovídající část trestu odnětí svobody, která se zapíše do evidence Rejstříku trestů, činí dva roky a osm měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch