ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1042.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 1042/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2003 o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 8 To 334/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 295/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 2 T 295/99, byl obviněný uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 12. 7. 1999 v průběhu výkonu služby jako policejní inspektor Policie ČR, Okresní ředitelství, dopravní inspektorát T. provedl na základě žádosti P. V. ze dne 10. 7. 1999 evidenční úkon – změnu držitele vozidla s přidělením nových státních poznávacích značek, a to u 7 vozidel ve shora uvedeném rozsudku popsaných, přičemž na žádosti o zapsání těchto motorových vozidel do evidence, které osobně zpracovával, vyznačil nepravdivě, že původní státní poznávací značky jsou poškozené a v důsledku toho pro sebe získal neoprávněně finanční částku ve výši 1.600,- Kč, neboť přidělení nových tabulek SPZ mělo být posuzováno jako samostatný úkon ve smyslu sazebníku správních poplatků položka 27 písm. d) zák. č. 368/1999 Sb., přičemž finanční částku ve výši 1.600,- Kč určenou na poplatek za přidělení nových státních poznávacích značek od P. V. vyžádal a převzal, tedy jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě neoprávněný majetkový prospěch vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
Za toto jednání byl podle §158 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu, která byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na 18 měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti pracovat jako policista Policie ČR na dobu dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, který svým usnesením ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 8 To 334/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný Z. K. podal prostřednictvím svého obhájce dne 29. 10. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo Okresním soudem v Tachově předloženo dne 6. 12. 2002.
Dovolatel svoje námitky opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle názoru dovolatele pochybil odvolací soud dle norem hmotného práva a to v tom, že evidence přihlášení motorových vozidel se řídí zákonem o správním řízení č. 71/67 Sb. v účinném znění, kde je stanovena 30-ti denní zákonná lhůta pro průběh správního řízení. V tomto konkrétním případě začal dovolatel dle svého tvrzení zpracovávat předmětné spisy dne 12. 7. 1999, přičemž se následně dne 22. 7. 1999 dozvěděl, že spisy ve věci přihlášení motorových vozidel byly předány Inspekci ministerstva vnitra, a proto nemohl v souladu se zákonem správní řízení dokončit. Obviněný současně ve svém dovolání uvádí, že odvolací soud nevzal v úvahu ani další hmotně právní předpis, konkrétně příkaz policejního prezidenta č. 31/96, kde lhůta k odebrání SPZ, popř. k jejich zničení stanovena není.
Na základě výše uvedených skutečností dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného Z. K. se dne 22. 11. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. K námitkám deklarovaným v předmětném dovolání, tj. že odvolací soud údajně nerespektoval normy hmotného práva, tedy zákon č. 71/67 Sb. o správním řízení a příkaz policejního prezidenta č. 31/96, uvedl, že prvně jmenovaný zákon je normou procesní, nikoli předpisem hmotného práva, zatímco druhý předpis je interní normou, kterou nelze považovat za součást právního řádu jako souboru obecně závazných právních předpisů. Navíc argumentace spojená s těmito dvěma předpisy dle názoru státního zástupce směřuje zřetelně nikoli do právního hodnocení věci, nýbrž do skutkových zjištění. Podle názoru státního zástupce skutkové okolnosti případu, jak jsou popsány ve výroku rozsudku nalézacího soudu, odpovídají jak výsledkům dokazování, tak znakům skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., a proto lze konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až 1) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolatel v dané trestní věci odkazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a slouží k nápravě právních vad. Vady ve skutkovém zjištění nemohou být samy o sobě důvodem dovolání. Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu tohoto důvodu dovolání především tehdy, jestliže je v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové podstaty byly právně správně hodnoceny, tj. zda jsou správně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Z dikce zákona vyplývá, že trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele ve smyslu ustanovení §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, tedy poruší nebo obejde konkrétní zákon nebo právní normy na podkladě zákona vydané. Jedná tedy úmyslně aktivně v rozporu se zákonem. V dané trestní věci je zřejmé, že skutkové okolnosti případu, tak jak jsou popsány ve výroku rozsudku nalézacího soudu, odpovídají jak výsledkům provedeného dokazování, tak znakům skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud k námitce obviněného, že odvolací soud při přezkoumávání rozhodnutí údajně nevzal v úvahu příslušné normy hmotného práva – tedy zákon o správním řízení č. 71/67 Sb. v účinném znění a závazný pokyn policejního prezidenta č. 31/96 ze dne 31. 12. 1996, kterým se upravuje činnost služby dopravní policie na úseku dopravně-správních agend v tehdy platném znění, konstatoval, že správní řád je normou procesního práva a pokyn policejního prezidenta č. 31/96 je interní normou, která není obecně závazným předpisem.
Veškeré argumenty dovolatele, související s aplikací výše uvedených právních předpisů, směřují do oblasti skutkových zjištění. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
Na tomto místě je nutno podotknout, že námitka dovolatele týkající se čl. 24 citovaného závazného pokynu policejního prezidenta, tedy podmínek, za nichž dopravní inspektorát může rozhodnout o přidělení nové státní poznávací značky vozidlu (zejména jsou-li její tabulky poškozené), nemůže ve zmíněných souvislostech obstát.
Též tvrzení, že předmětné spisy byly předány Inspekci ministerstva vnitra a tudíž dovolatel nemohl správní řízení v zákonem stanovené lhůtě dokončit, je v dané trestní věci s ohledem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní a v podstatě se s ní vypořádal již odvolací soud ve svých rozhodnutích sp. zn. 8 To 315/2001 a 8 To 334/2002.
S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem je zřejmé, že v posuzovaném dovolání byl sice citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Z. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř.
Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman