ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1093.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 1093/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2003 dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 To 108/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 17/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 48 T 17/2002 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k povinnosti uhradit Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra škodu ve výši 1.910,-Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Státní zástupce podal proti tomuto rozsudku odvolání v neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle §258 odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu a znovu rozhodl v této části tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák. a za tento pokus trestného činu vraždy a za trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle skutkových zjištění soudů se uvedených trestných činů dopustil tím, že :
l. dne 9. 6. 2001 v ranních hodinách kolem 04.00 hodin ve svém bydlišti v D.?P. v Ú. ulici, v domě č. 34/1 po předchozí hádce napadl svého syna poškozeného M. S., tak, že jej bodl kuchyňským nožem délky čepele 20 cm za užití středního stupně intenzity do levé strany hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu pronikající čtvrtým mezižebřím spojenou se silně krvácivým poraněním levé plíce v předním okraji horního laloku, v důsledku kterého se v pohrudniční krajině nahromadilo 1.750 ml krve a pronikl do ní vzduch, přičemž smrt poškozeného se podařilo odvrátit pouze díky vysoce odbornému chirurgickému zákroku a
2. dne 9. 6. 2001 v ranních hodinách v době po 04.00 hod. v místě svého bydliště, v D.-P., ul. Ú. před domem č. 34/1, krátce po spáchání činu popsaného pod bodem l. fyzicky napadl policistu Obvodního oddělení Policie ČR v D. nstržm. J. L., který proti němu oprávněně zakročoval a úderem pěstí, který poškozený vykryl svou rukou, mu způsobil zlomeninu krčku páté záprstní kosti pravé ruky s dobou léčení od 9. 6. 2001 do 15. 8. 2001.
Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný své dovolání opírá o okolnosti, které uvedl již v průběhu řízení před soudem prvního i druhého stupně a dle jeho názoru k nim nebylo soudy přihlédnuto. Především konstatuje, že od počátku trestního řízení popírá svoji vinu ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku rozsudku. Co se týká skutku pod bodem 2) výroku rozsudku, zde možnost, že tento skutek spáchal, připouští. Dále namítá, že soudy nesprávně hodnotily některé důkazy, když výpověď poškozeného hodnotily jako účelovou a nepřijaly ji jako pravdivé tvrzení. Dle jeho názoru i podle výpovědi poškozeného k trestnému činu nedošlo takovým způsobem, jaký je popsán ve výroku rozsudku. Skutkové závěry soudu pokládá tedy za nesprávné. Konstatuje, že provedené důkazy a učiněná skutková zjištění neposkytují podklad pro závěr o jeho vině skutkem pod bodem 1) výroku rozsudku, ať už kvalifikovaného jako pokus trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., nebo ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. s tím, že oba soudy nedodržely zásadu presumpce neviny.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek pro skutek pod bodem 1) výroku rozsudku - pokus vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák. zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje viny a rozhodl o vině a trestu u skutku pod bodem 2) výroku rozsudku /útok na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. b) tr. zák./, eventuálně aby, v případě nutnosti dalších důkazů, napadený rozsudek celý zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu/, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci je však zřejmé, že obviněný v celém rozsahu uplatnil v podaném dovolání jen námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na základě kterých bylo rozhodnuto o jeho vině. Znovu opakoval námitky uplatněné v průběhu řízení před oběma soudy spočívající v podstatě v tvrzení, že se nedopustil jednání ( pod bodem 1 ), jímž byl uznán vinným, a tyto své námitky podrobně rozvedl odkazem na to, v čem spatřuje vadné hodnocení důkazů soudy. Obviněný tak v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem. Jeho dovolání bylo zaměřeno jen na to, aby dosáhl změny skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Skutková zjištění soudů však, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Soud dospěl k závěru, že obviněný sice v dovolání formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují a dovolání tak bylo podáno z jiných, než zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3,4 tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo nutno se zabývat podnětem dovolatele ohledně přerušení výkonu trestu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík