ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1249.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 1249/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. prosince 2003 dovolání obviněného Ing. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2003, č. j. 3 To 224/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 244/2001, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 8 T 244/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Uvedeného trestného činu se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od roku 1997 do 28. 5. 2001 nejprve v místě svého trvalého bydliště, a později v místě přechodného bydliště, bez příslušného oprávnění přechovával speciální vojenský protipěchotní prostředek jugoslávské výroby – TROBLONSKE TRENUTNE MINE M – 60.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které současně spojil se žádostí o navrácení lhůty k jeho podání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003, podané odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděné, když předtím usnesením z téhož dne, sp. zn. 2 Nt 23/2003, obviněnému nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný Ing. V. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání konstatuje, že skutečně podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně, tedy až po uplynutí zákonné odvolací lhůty. Opis rozsudku soudu prvního stupně mu byl doručen dne 11. 2. 2003 a odvolání proti němu podal prostřednictvím svého obhájce až dne 21. 2. 2003, přičemž je spojil se žádostí o povolení navrácení lhůty k jeho podání. Tato žádost mu však byla zamítnuta, přestože předložil lékařské potvrzení o onemocnění v poslední den lhůty k podání odvolání, což mu zabránilo včas podat odvolání. Namítá, že podle konstantní judikatury je právě onemocnění v posledních dnech lhůty považováno za důležitý důvod pro prominutí zmeškání lhůty. Přitom poukazuje na okolnosti, které mu zabránily odvolání podat včas, když zdůrazňuje, že si sjednal s advokátem schůzku na poslední den lhůty, protože čekal na informace o stěžejním svědkovi. V poslední den lhůty onemocněl, navštívil lékaře, avšak odpoledne pod vlivem zdravotního stavu a léků usnul a probral se až v nočních hodinách, takže zmeškal schůzku s advokátem a již neměl možnost včas podat odvolání. Krajský soud důvody, které zapříčinily zmeškání lhůty náležitě nepřezkoumal a neopodstatněně mu nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání. Protože krajský soud věcně nesprávně posoudil existenci důvodů pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, tak jeho rozhodnutí o odmítnutí odvolání spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutečností podstatných pro závěr o existenci takových důvodů, a proto je nesprávné i rozhodnutí o zamítnutí podaného odvolání pro jeho opožděnost. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 3 To 224/2003, jakož i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání.
Podle vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání obviněného byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předmětné věci uplatněn naprosto nepřiléhavě, neboť rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl bez meritorního přezkumu zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně, lze napadat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatněné námitky však podle jeho názoru neodpovídají ani tomuto dovolacímu důvodu, neboť uplatněnou argumentací fakticky brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o navrácení lhůty a toto rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí taxativně uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a nelze je dovoláním napadat.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., že podané dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno včas a prostřednictvím obhájce.
Dovolatel výslovně uvedl, že dovolaní podává z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky dovolatele však obsahově směřovaly proti tomu, že byly nesprávně posouzeny okolnosti, na základě kterých bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě dne 27. 3. 2003, sp. zn. Nt 23/2003, o zamítnutí jeho žádosti o navrácení lhůty, a následně pak o zamítnutí jím podaného odvolání jako opožděného, a to usnesením ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003. Takové výhrady dovolatele však nenaplňují jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž je lze podřadit (§59 odst. 1 tr. ř.) pod důvod dovolání podle první alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Je totiž skutečností, že dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, který pro opožděnost zamítl jeho odvolání, aniž věcně přezkoumal odvoláním napadený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, a tím také odňal obviněnému jeho právo napadnout rozsudek soudu prvního stupně řádným opravným prostředkem (odvoláním). Toto tvrzení dovolatele tak po obsahové stránce nepochybně naplňuje dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na tomto závěru nemění nic ani ta okolnost, že dovolání vychází z předpokladu, že nesprávné posouzení důvodů, pro které mělo být rozhodnuto o povolení navrácení lhůty k podání odvolání, představuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Posouzení těchto okolností nemá žádný vztah k otázce, zda skutek, jenž je předmětem odsuzujícího rozsudku, byl či nebyl posouzen v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, či jiných hmotně právních norem.
Dále pak dovolací soud zkoumal, zda dovolání podané ve skutečnosti z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je opodstatněné. Rozhodující pro posouzení této otázky je zjištění, zda byly splněny podmínky pro procesní postup odvolacího soudu spočívající v zamítnutí odvolání obviněného jako podaného pozdě (tj. po uplynutí zákonné odvolací lhůty). Přitom nedílnou součástí splnění těchto procesních podmínek v posuzované věci je též závěr, že na straně obviněného nebyly dány důvody, jež by opodstatňovaly rozhodnutí, jímž by bylo vyhověno jeho žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání.
Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. totiž dopadá v první zákonné alternativě na případy, kdy došlo bez splnění zákonných procesních podmínek k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž procesní strana byla takovým rozhodnutím vlastně zbavena přístupu k druhé instanci.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku, přičemž podle §248 odst. 2 tr. ř. v případě, že se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně.
V posuzované věci není sporu o tom, že obviněný Ing. K. podal odvolání opožděně, když je podal prostřednictvím obhájce až dne 21. 2. 2003, přičemž poslední den lhůty k jeho podání byl den 19. 2. 2003. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003, vyplývá, že obviněný měl sice krátce před uplynutím odvolací lhůty zdravotní problémy, avšak ty mu nebránily podat včas odvolání. Tento závěr opírá krajský soud o zjištění, že obviněný se ve dnech 18. a 20. 2. 2003 dostavil k ošetřujícímu lékaři. Nic mu také nebránilo v tom, aby telefonicky kontaktoval obhájce a požádal jej, s ohledem na svůj klidový režim, o návštěvu u něj doma, přitom ode dne vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně měl navíc dostatek času si obhájce zvolit. Proto krajský soud výše uvedeným usnesením obviněnému nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 8 T 244/2001.
Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
Navrácení zmeškané lhůty k podání opravného prostředku podle ustanovení §61 tr. ř. je vázáno na určité výjimečné okolnosti, neboť se tím umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a případně i vykonatelnosti. Proto navrácení lhůty je možné jen z důležitých důvodů. Zákon tyto důvody blíže nekonkretizuje. Z povahy výjimečnosti je třeba dovodit, že takovými důvody jsou jen ty, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za takové důvody jsou v justiční praxi považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelná událost, která, zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek. Dále praxe pokládá za důležité důvody např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno.
V posuzované trestní věci byl v hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Ostravě dne 9. 1. 2003 vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž po jeho vyhlášení se obviněný k možnosti podat odvolání vyjádřil takto: „Ponechávám si lhůtu“ (č. l. 60 spisu). V písemném vyhotovení rozsudku, jehož opis byl obviněnému doručen v úterý dne 11. 2. 2003, byl obviněný v souladu se zákonem poučen též o možnosti podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě do osmi dnů od doručení opisu písemného vyhotovení rozsudku. Lhůta pro podání odvolání obviněnému, který neměl obhájce, tedy uplynula ve středu dne 19. 2. 2003. Jak vyplývá ze spisu, obviněný podal odvolání současně se žádostí o navrácení lhůty až v pátek dne 21. 2. 2003 (tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty). Z podaného odvolání a ze žádosti o prominutí zmeškání lhůty je zřejmé (č. l. 70), že obviněný byl dne 18. 2. 2003 (tj. v předposlední den lhůty k podání odvolání) ošetřen u lékaře s tím, že mu byl doporučen klidový režim. Z další lékařské zprávy ošetřujícího lékaře pak vyplývá, že obviněný byl dne 18. 2. 2003 ošetřen s akutním febrilním onemocněním, které vyžadovalo pobyt na lůžku, užívání antibiotik, kontrolní vyšetření bylo provedeno po třech dnech a celková léčba trvala sedm dní.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného Ing. K. byly splněny podmínky k navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., neboť obviněný v této věci zmeškal lhůtu k podání odvolání z důvodů, které lze pokládat za důležité. Z výše uvedených lékařských zpráv vyplývá, že obviněný onemocněl dva dny před uplynutím odvolací lhůty. Horečnaté onemocnění si vyžádalo pobyt na lůžku a léčbu antibiotiky. Celková doba léčení trvala sedm dnů. Jestliže tyto okolnosti bránily obviněnému ve včasném a řádném uplatnění práva podat řádný opravný prostředek, pak nebylo možno nevyhovět jeho žádosti o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. Obviněný přitom žádost podal v zákonné lhůtě tří dnů od pominutí překážky, která mu bránila v podání odvolání a současně s touto žádostí spojil i opravný prostředek.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak nebyly splněny procesní podmínky nezbytné k tomu, aby odvolací soud mohl napadeným usnesením zamítnout podané odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné. Nejvyšší soud tak shledal, že podané dovolání obviněného Ing. V. K. je důvodné.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného Ing. V. K. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, č. j. 3 To 224/2003, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 Nt 23/2003. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadených usnesení pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To mimo jiné bude znamenat, že odvolací soud znovu rozhodne o žádosti obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání a poté v řádném opravném řízení přezkoumá odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně. Krajský soud je přitom vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o podaném dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík