ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.126.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 126/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2003 dovolání podané obviněným J. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 61 To 118/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 105/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 1 T 105/2001, byli obvinění J. Č. a J. S. uznáni vinnými pokusem trestného činu krádeže podle §8
odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byli podle
§247 odst. 2 tr. zák. odsouzeni shodně k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 61 To 118/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněným, obhájci obviněného S. a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 dne 30. 5. 2002 a obhájkyni obviněného Č. dne 4. 6. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný Č. prostřednictvím obhájkyně dne 10. 7. 2002 dovolání, které z podnětu výzvy soudu prvního stupně doplnil podáním ze dne 2. 10. 2002. Napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání a jeho prostřednictvím pak výrok o vině i o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně uvedl, že je přesvědčen, že soudy v jeho trestní věci nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Byl odsouzen přestože neexistuje jediný důkaz, který by svědčil o jeho vině. Žádný z orgánů činných v trestním řízení se nepokusil ztotožnit důležitého svědka, a to ženu, která pořídila z místa činu amatérský videozáznam, který měl monitorovat pachatele trestného činu. Ten však ve vztahu k němu nemá usvědčující povahu a pouze potvrdil závěr o neprůkaznosti jeho viny, již tak plynoucí z dalšího provedeného dokazování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám tak, že jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby (původní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu byl shora konstatovaným doplněním dovolání obviněným změněn).
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že z takto vyjádřeného obsahu dovolání je zřejmé, že použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn pouze formálně. V rozporu se svým zákonným účelem byl pouze tvrzen a nikoli věcně odůvodněn, neboť dovolání se o námitku nesprávnosti právního posouzení skutku pouze opírá, aniž by ji dále specifikovalo. Namísto toho pouze zpochybňuje rozsah provedeného dokazování a způsob jeho hodnocení, který by se měl projevit v jiných než přisouzených skutkových okolnostech a jim odpovídajícím způsobu rozhodnutí o dovolatelově vině. Tímto způsobem však dovolatel zcela nepřípustně zasáhl do skutkových zjištění dovoláním neovlivnitelných. Jím použité námitky jsou tedy jiné než ty, které věcně naplňují nejen jím uplatněný dovolací důvod, ale i další důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů významných pro vymezení okolností skutku.
Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch