ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.128.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 128/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2003 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 6 To 361/2002 , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 26/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 2 T 26/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 23. 12. 2001 kolem 10.30 hodin jel jako řidič v obci V. T., okres L., osobním automobilem zn. Opel Kadet a při jízdě byl kontrolován policisty OO PČR P., a tuto jízdu vykonal přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 3 T 32/2000, ze dne 20. 6. 2000 s právní mocí dne 10. 11. 2000, byl uložen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let, tedy mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána.
Za toto jednání byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který svým usnesením ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 6 To 361/2002, zamítl podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný J. H. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání dne 3. 12. 2002. Nejvyššímu soudu bylo dovolání Okresním soudem v Lounech předloženo dne 30. 1. 2003.
Dovolatel své námitky opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy, že byla porušena příslušná ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, neboť výslovně nepožádal o to, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, přičemž tak učinit nemohl, protože v předstihu nemohl předpokládat, že bude potřebovat lékařské ošetření, a dále o ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně posoudily skutek v rozsudku soudu citovaný, neboť k inkriminované jízdě byl psychicky přinucen vlastníkem vozu, když automobil opravoval a vlastník vozu poté po něm požadoval, aby mu automobil okamžitě přivezl do P. nebo na něj učiní trestní oznámení pro neoprávněné zadržování vozidla. Zde měl dovolatel zřejmě na mysli dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na základě výše uvedeného se dovolatel domnívá, že soudy obou instancí striktním postupem a nerespektováním jeho námitek a doplňujících návrhů porušily ustanovení §265b odst. 1 písm. d), f) tr. ř., a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR postupem podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž bylo podáno dovolání a posléze nechť Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně zruší v celém rozsahu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikáže Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného J. H. se dne 5. 2. 2003 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně.
Státní zástupkyně ve svém vyjádření k prvnímu dovolacímu důvodu uplatněnému podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedla, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nebyly nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Dle názoru státní zástupkyně soud první instance tudíž nijak neporušil ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, když navíc zde třeba zdůraznit, že obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, nedostavil se, aniž by se jakýmkoliv způsobem omluvil a svou omluvu z neúčasti uplatnil až ve svém odvolání.
K druhému dovolacímu důvodu uplatněnému dovolatelem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v dovolání nesprávně uvedeno písmeno f)/, státní zástupkyně uvedla, že obviněný v dovolání sice odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil žádné námitky, které by obsahově odpovídaly tomu, co zákon předpokládá jako nesprávné posouzení skutku. Dle názoru státní zástupkyně dovolatel neuvedl nic ani v tom směru, který by se týkal jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Námitky obviněného dle vyjádření státní zástupkyně směřují v celém rozsahu jen oproti skutkovým zjištěním, a proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl, a to jednak podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud jde o dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /dovolatel nesprávně uvedl písmeno f)/, lze z tohoto důvodu dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako určitý trestný čin, ačkoliv nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly hodnoceny vadně, že při dokazování nebyly dodrženy procesní předpisy a podobně. Dovoláním tedy lze napadat to, jak byl zjištěný skutek posouzen po stránce právní, avšak nelze napadat samotná skutková zjištění.
V posuzovaném případě obviněný sice odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), avšak neuplatnil žádné námitky, které by obsahově odpovídaly tomu, co zákon předpokládá jako nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky obviněného se soustředily proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly v rámci zjišťování skutkového stavu hodnoceny důkazy.
Konkrétní výtky obviněného směřují jak do rozsahu provedeného dokazování (výpověď navrhovaného svědka M. H., kterou odvolací soud jako doplňující důkaz nepřijal), tak do správnosti skutkového zjištění (skutek byl soudy obou instancí nesprávně posouzen, neboť obviněný měl být k jízdě osobním automobilem přinucen vlastníkem vozu).
V tomto rozsahu bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Dovolatel totiž musí v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V tomto ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod).
Podle §202 odst. 2 tr. ř., v nepřítomnosti obviněného je možné hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný již některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Z dikce zákona tedy vyplývá, že konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného není nikterak vázáno na skutečnost, zda se obviněný řádně omluvil, ani na důvod jeho nepřítomnosti.
Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, doručenku k hlavnímu líčení společně s obžalobou převzal dne 1. 3. 2002, bez omluvy se k hlavnímu líčení nedostavil a svoji omluvu uplatnil až v rámci odvolacího řízení, kde uvedl, že se hlavního líčení nemohl osobně zúčastnit, neboť navštívil svého ošetřujícího lékaře MUDr. N. v lékařské ordinaci v P. a potřebu lékařského ošetření nemohl v předstihu předpokládat.
V této souvislosti je třeba rovněž konstatovat, že námitky uplatněné v podaném dovolání jsou pouhým opakováním námitek již uplatněných v odvolacím řízení.
S poukazem na shora uvedené skutečnosti je tedy zřejmé, že hlavní líčení proběhlo v souladu se zákonem a námitky dovolatele jsou zjevně nedůvodné. Dovolání obviněného, uplatněné z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman