ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.160.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 160/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2003 dovolání podané obviněným PaedDr. R. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 61 To 299/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 31/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 3 T 31/2000, byl PaedDr. R. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., pro který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému J. J. bytem P., V. 1513, škodu ve výši 7.400 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že dne 28. 5. 1999 v P., V. 1513, vylákal od poškozeného J. J., s úmyslem je nevrátit, 3 ks historických pilotních odznaků, a to jeden odznak z 1. republiky zdobený třemi modrými kamínky s nápisem na zadní straně „Svému veliteli – 44. letka“, jeden odznak ČSR vydaný ve Francii v roce 1940 s nápisem na rubu „Štábní kapitán J. P. v Paříži 10. 4. 1940“ a jeden pilotní odznak ČSR vydaný ve Velké Británii v době 2. světové války od výrobce Spink a Sohn, tyto odznaky nevrátil, přičemž popřel jejich zapůjčení a tím poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 7.400 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu jej Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 61 To 299/2002, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o délce zkušební doby a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložený trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému dne 20. 11. 2002, jeho obhájci a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 dne 18. 11. 2002.
Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 17. 1. 2003 dovolání. Jako důvody dovolání uvedl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonná ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a b) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení ve smyslu prvního dovolacího důvodu spatřuje ve skutečnosti, že hlavní líčení u nalézacího soudu bylo dne 16. 6. 2000 konáno v jeho nepřítomnosti, přestože se k němu nemohl dostavit z důvodu nemoci, což doložil řádně a včas lékařským potvrzením. Hlavní líčení se proto ve smyslu §202 odst. 2, 3 tr. ř. nemohlo konat, neboť vzhledem k rozsahu a způsobu jeho obhajoby bylo třeba, aby svědci byli vyslýcháni v jeho přítomnosti. Nadto ani pro čtení svědeckých výpovědí nebyly splněny podmínky obsažené v §211 odst. 1 tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení je potom dle jeho názoru založeno na skutečnostech, že J. J. v řízení vystupoval jako poškozený, ač poškozeným být nemohl, a výše škody byla zjištěna v rozporu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Poškozený měl totiž předmětné odznaky ve svém držení protiprávně, neboť nebyl jejich vlastníkem, kterým bylo V. m. v P. V této souvislosti poukazuje na některé provedené důkazy jakož i na neprovedení dalších konkrétních důkazů, z čehož dovozuje vlastní skutkové závěry. Pokud jde o způsob zjištění výše škody, polemizuje se závěry v řízení provedených znaleckých posudků a tvrdí, že cena předmětných odznaků nedosahuje výše 5.000 Kč.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitku, jež je obsahem prvního dovolacího důvodu, tzn. že hlavní líčení u soudu prvního stupně bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, dovolatel vznesl již v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 10. 2000, což bylo jedním z důvodů pro zrušení rozsudku odvolacím soudem, který přikázal provést důkazy provedené při hlavním líčení dne 8. 9. 2000 (nikoli 16. 6. 2000 jak uvádí dovolatel). Namítaná vada tedy byla zhojena již v opakovaném řízení před soudem prvního stupně a tato výtka je tak zcela irelevantní. K namítanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že prostřednictvím něho uplatněné námitky směřují proti skutkovým zjištěním soudu a nikoli proti právním závěrům učiněným na podkladě těchto skutkových zjištění a nenaplňují tudíž obviněným deklarovaný dovolací důvod. Konstatoval, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný dovolatelem s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání v této části spočívá na nesouhlasu obviněného ohledně dostatečnosti a správnosti provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku, osoby poškozeného a hodnoty vylákaných předmětů (tzn. okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu). Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Nejvyšší soud tedy k části dovolání, vztahující se k dovolacímu důvodu, podle něhož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení /s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm g) tr. ř./, musí konstatovat, že v textu dovolání konkrétními uplatněnými argumenty tento dovolací důvod naplněn nebyl, a proto je ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání v této části podáno z jiného důvodu než povoluje zákon.
Shora konstatovaná vada dovolání je jedním ze samostatných důvodů, pro které je Nejvyšší soud povinen dovolání odmítnout /§265i odst. 1 písm. b) tr. ř./. K tomuto postupu dovolací soud přistoupí, pokud se uvedený důvod odmítnutí vztahuje k celému rozsahu dovolání. Jelikož tak tomu v tomto konkrétním případě není (viz. níže), je na místě toliko konstatovat, že Nejvyšší soud se částí dovolání vztahující se k vadně uplatněnému důvodu již dále nezabýval.
K řádnému uplatnění zákonem upraveného dovolacího důvodu došlo ve zbývající části dovolání, ve které je namítáno porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Nejvyšší soud však, aniž by provedl přezkum ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř., dospěl k závěru, že dovolání je v této části zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je ve vztahu k hlavnímu líčení v rámci řízení nalézacího soudu naplněn tehdy, pokud je porušeno příslušné ustanovení o přítomnosti obviněného na takovém úkonu. Z hlediska trestního řádu se jedná zejména (s přihlédnutím k povaze posuzované věci) o ustanovení §202 odst. 2 až 5 tr. ř. a §211 odst. 1 a 5 tr. ř.
Hlavní líčení se konalo nejprve dne 25. 5. 2000 za přítomnosti obviněného. V tomto hlavním líčení byl obviněný vyslechnut a v rámci svého výslechu se vyjádřil ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu. Kromě toho byl vyslechnut poškozený a další tři svědci, k jejichž výpovědi měl obviněný možnost se vyjádřit a měl také možnost klást jim otázky. Hlavní líčení bylo odročeno na den 16. 6. 2000, a k tomuto hlavnímu líčení se obviněný nedostavil. Dne 16. 6. 2000 tedy bylo hlavní líčení na podkladě rozhodnutí soudu učiněného podle §202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného, avšak za přítomnosti jeho obhájce. V jeho průběhu byl vyslechnut znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady se specializací na numismatiku a vyslechnuti dva svědci, přičemž byly obhájcem vyslýchaným osobám kladeny otázky. Další hlavní líčení se konalo dne 8. 9. 2000, a to bez účasti jak obviněného, tak obhájce, přičemž soudem byli vyslechnuti další dva svědkové. Poslední část hlavního líčení se konala dne 12. 10. 2000, a to opět za přítomnosti obviněného i jeho obhájce. Byl čten znalecký posudek již předtím vyslechnutého znalce, obviněnému byly přečteny svědecké výpovědi provedené dne 8. 9. 2000, jakož i provedeny některé další důkazy a poté byl vyhlášen rozsudek.
Pro úplnost je třeba uvést, že posléze byl v odvolacím řízení rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena, a to mimo jiné proto, že odvolací soud dospěl k závěru, že hlavní líčení, které se uskutečnilo dne 8. 9. 2000 nemělo být konáno. Přikázal proto soudu prvního stupně opakovat důkazy provedené zmíněného dne v hlavním líčení za účasti obviněného a jeho obhájce. K tomu došlo v hlavním líčení dne 27. 9. 2001.
Pokud tedy jde o dovolatelem namítaná porušení konkrétních ustanovení ve spojitosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., předně je třeba odmítnout úvahu o porušení ustanovení §202 odst. 3 (ať již měl dovolatel na mysli znění účinné do 31. 12. 2001 - nyní odst. 4 - či v současné podobě) a §211 odst. 1 tr. ř. K naplnění podmínek, za nichž se tato ustanovení použijí, nedošlo a soud je ani neaplikoval. Obviněný nebyl po dobu hlavního líčení ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, nešlo o trestný čin s horní hranicí trestní sazby převyšující pět let a v části hlavního líčení, jejíž provedení bez jeho přítomnosti dovolatel namítá, nebyly čteny protokoly o výslechu svědků ani znalců.
Podle §202 odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 (na jehož základě právě byla sporná část hlavního líčení konána), se pak v nepřítomnosti obviněného mohlo hlavní líčení provést, jen když měl soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, a bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.).
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nebyly nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Obvodní soud pro Prahu 5 tudíž nemohl nijak porušit ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. jenom tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod své nepřítomnosti uvedl pracovní neschopnost. Tato okolnost je z hlediska zákonných předpokladů k provedení hlavního líčení bez přítomnosti obviněného podle shora citovaného ustanovení nerozhodná.
Námitku dovolatele, že vzhledem k rozsahu a způsobu jeho obhajoby bylo třeba aby svědci byli vyslýcháni v jeho přítomnosti, Nejvyšší soud považuje za nepodloženou. Shodně se soudem prvního stupně zastává názor, že předmětnou věc bylo možno spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného v této dílčí fázi hlavního líčení, to vše při dodržení práva obviněného na obhajobu. Bez přítomnosti obviněného zde byl soudem vyslechnut znalec, jehož posudek byl v písemné formě ve vyšetřovacím a trestním spisu vedeném ve věci založen již v přípravném řízení a dále byli vyslechnuti dva svědkové, to vše přitom za přítomnosti obhájce obviněného, který vyslýchaným osobám kladl otázky k doplnění výpovědi. Obviněnému poté nic nebránilo v dalších stádiích probíhajícího hlavního líčení, aby se k těmto důkazům vyjádřil, případně žádal jejich doplnění či znovuprovedení. To však do konce hlavního líčení neučinil.
I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, zabýval se Nejvyšší soud nepřítomností obviněného v hlavním líčení konaném dne 16. 6. 2000 i z toho hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím, že se obviněný předem omluvil a požádal o odročení hlavního líčení, dal najevo, že se ho chce zúčastnit. Postup Obvodního soudu pro Prahu 5, který se podle §202 odst. 2 tr. ř. přesto rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, tedy byl určitým zásahem do zmíněného práva obviněného. Šlo však o zásah, který byl akceptovatelný, protože k němu soud měl zákonný podklad a protože soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. V posuzovaném případě bylo hlavní líčení konáno v první fázi ve čtyřech dnech a po vrácení věci odvolacím soudem opět ve čtyřech dnech. Obviněný byl nepřítomen toliko ve dvou dnech v první fázi hlavního líčení (přičemž jeho nepřítomnost dne 8. 9. 2000 byla jedním z důvodů zrušení rozsudku v odvolacím řízení). Důkazy provedené soudem v hlavním líčení dne 16. 6. 2000 nebyly v žádném případě stěžejními či rozhodujícími nebo snad jedinými důkazy, z nichž by Obvodní soud pro Prahu 5 čerpal svá skutková zjištění jako podklad výroku o vině. Provedení hlavního líčení tohoto dne bez přítomnosti obviněného, ale za účasti jeho obhájce, tedy evidentně nebylo tak závažným zásahem do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud tak, vycházeje z údajů obsažených ve spisu, dospěl k závěru, že postupem předcházejícím napadenému rozhodnutí k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch