ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.161.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 161/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2003 o dovolání obviněného Č. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 8 To 310/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 15/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného Č. N.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný Č. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 8 To 310/2002, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 4 T 15/2002, kterým byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství s mladistvým M. Z. (bod 1 rozsudku) a trestnými činy hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák (bod 2 rozsudku), za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let s výkonem ve věznici s ostrahou.
Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví namítl, že byl odsouzen na podkladě výpovědi toliko jediného svědka, který navíc celou událost pozoroval ze značné vzdálenosti. Zdůraznil, že se napadení poškozeného nijak nezúčastnil, o čemž podle jeho názoru svědčí i to, že na jeho těle ani oděvu nebyly nalezeny stopy krve. Proto se nemohl dopustit trestného činu ublížení na zdraví vůči poškozenému M. N. Pokud jde o druhý skutek (trestné činy podle §198 odst. 1 tr. zák. a §261 tr. zák.) obviněný namítl, že sice použil vůči zasahujícím policistům vulgárních výrazů uvedených v rozsudku, ale těch použil v souvislosti se svým zadržením, kdy policistům sprostě nadával, aniž by chtěl hanobit národ nebo rasu. Soudy však nevzaly v úvahu okolnosti, za jakých došlo k vyřčení inkriminovaných výroků a v jakém stavu se obviněný nacházel. Proto jeho jednání mělo být posouzeno toliko jaký trestný čin výtržnictví podle §202 tr. zák. S ohledem na tyto výhrady k výroku o vině se pak jeví uložený trest jako nepřiměřeně tvrdý. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obvodního soudu a sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že námitky obviněného směřující proti výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jsou námitkami skutkové povahy, když obviněný vytýká, že byl nesprávně uznán vinným tímto trestným činem na podkladě výpovědi jediného svědka a že nebyly správně zhodnoceny všechny provedené důkazy. Tyto námitky ovšem nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státního zástupce lze pod tento dovolací důvod podřadit argumentaci dovolatele ve vztahu k právní kvalifikaci skutku pod bodem 2 rozsudku, tedy ohledně posouzení jeho jednání jako jednočinného souběhu trestných činů hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Podle názoru státního zástupce je třeba zvažovat, zda v posuzované věci je namístě jednočinný souběh těchto dvou trestných činů, či zda jednání spočívající ve veřejném hanobení některého národa nebo některé rasy nenaplňuje znaky pouze těžšího trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. z důvodu faktické konzumpce. V závěru svého vyjádření pak navrhl, aby dovolání obviněného Č. N. bylo podle §265j tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný Č. N. podal dovolání, které je nutno odmítnout, a to jednak proto, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1 (ohledně trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.) bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a jednak ve vztahu ke skutku pod bodem 2 /trestné činy podle §198 odst. 1 písm. a) a §261 tr. zák./ jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ve vztahu k výroku o vině skutkem pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně obviněný uplatnil toliko námitky, které zpochybňují správnost skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a jež převzal v napadeném usnesení i odvolací soud, přičemž tyto námitky směřují především proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. tak obviněný uplatnil jen námitky skutkové povahy. Konkrétně poukázal na to, že se neúčastnil útoku na poškozeného M. N., že se tedy tohoto trestného činu nedopustil a že soudy vycházely nesprávně z výpovědi svědka M. J. a nevzaly v úvahu další důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil zde ve skutečnosti jen námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů nenaplňuje ani tvrzení obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně tvrdý trest. Protože dovolání bylo v tomto směru podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je v této části podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Pod dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze ovšem podřadit námitky dovolatele směřující k tomu, aby jeho jednání v bodě 2 rozsudku soudu prvního stupně bylo posouzeno pouze jako trestný čin výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. Dovolací soud však v tomto směru shledal podané dovolání zjevně neopodstatněným.
Soudy obou stupňů učinily zjištění, že obviněný poblíž stanice MHD D. v P., na ulici K. S. použil nejen před zakročujícími příslušníky policie, ale i za přítomnosti dalších osob výroky „ať všichni Židi chcípnou“, „Cikáni do plynu“, „Cikáni a Židi nejsou lidi“, „ať všichni chcípnou a vyčistí se česká zem“ a dále vykřikoval „ať žije árijská rasa a Hitler“. Na základě těchto skutečností soudy obou stupňů oprávněně v jednání obviněného spatřovaly zákonné znaky trestných činů hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Obviněný totiž nejen veřejně hrubě urážel některou rasu, ale dalšími výroky současně veřejně projevoval své sympatie k hnutí uvedenému v §260 tr. zák. Z povahy pronášených výroků pak jednoznačně vyplývá i záměr obviněného předpokládaný v těchto ustanoveních trestního zákona.V takovém případě pak není namístě ani úvaha o tzv. faktické konzumpci, nýbrž je opodstatněn závěr, že tento skutek je třeba posoudit jako souběh výše již označených trestných činů. Proto ohledně tohoto skutku dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán evidentně není a dovolání obviněného bylo shledáno zjevně neopodstatněným. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání v této části odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík