ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.29.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 29/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2003 dovolání podané obviněným J. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 5 To 376/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 171/2001 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 3 T 171/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný J. Ř. uvedeného trestného činu dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné dny v měsíci červenci roku 2000 ve S., okres L., společně se spoluobviněným J. H. a s již odsouzeným L. Ch. z nedostatečně zajištěného objektu firmy F. se sídlem ve S., postupně odcizili ke škodě této firmy celkem 94 kusů hliníkových profilů a 323 kusů patentů v celkové hodnotě 48.506,-Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 5 To 376/2002, jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Z obsahu dovolání je zřejmé, že je podává proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, což je dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Výslovně však dovolací důvod označil jako důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, který ovšem spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání obviněného nebylo skončeno žádným ze způsobů v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných, není prakticky ani možné v případě obviněného J. Ř. uplatnění tohoto dovolacího důvodu. S ohledem na tuto skutečnost a na obsah dovolání považoval dovolací soud dovolání obviněného podané s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný v dovolání namítá, že žádný z provedených důkazů nesvědčil pro to, že se dopustil trestného činu. Konstatuje, že sice přiznal, že pomáhal s odvozem sběru odsouzenému Ch., avšak nevěděl, že věci pocházejí z trestné činnosti a nelze jej usvědčit pouze na základě výpovědi spoluobviněného H., jehož výpověď zpochybňuje, protože spoluobviněný měl zájem svalit vinu na jiného. Namítá, že i kdyby soud dospěl k závěru, že měl vědět, že věci pocházejí z trestné činnosti, měl jeho jednání kvalifikovat toliko jako trestný čin podílnictví.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 3 T 171/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 5 To 376/2002, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatuje, že námitky dovolatele směřují primárně proti skutkovým zjištěním soudu, což nelze namítat v rámci žádného dovolacího důvodu a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.
Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který dle obsahu dovolání uplatnil obviněný, lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu soudem, nesprávnost hodnocení důkazů apod.
V posuzované věci však obviněný v dovolání uplatnil jen námitky proti nesprávnému hodnocení důkazů a z nich vyvozených nesprávných skutkových závěrů. Znovu opakuje tvrzení uplatněné již v průběhu trestního řízení spočívající v tom, že nevěděl, že odváží kradené věci. Co se týká námitky nesprávné právní kvalifikace trestného činu, který měl být dle jeho názoru kvalifikován jako trestný čin podílnictví, tak i tato námitka je založena na nesprávném hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů. Skutková zjištění soudů, příp. hodnocení důkazů však, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Obviněný tak v dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, která by se jakkoliv týkala právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem. Jeho dovolání směřovalo výhradně do skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely a případně do hodnocení důkazů. Dovolání je zcela evidentně podáno z jiných důvodů, než jsou v zákoně taxativně stanoveny.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík