ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.355.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 355/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2003 dovolání podané obviněným P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 10 To 393/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu pro Prahu – východ pod sp. zn. 13 T 124/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 13 T 124/2000, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., pro který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému Ing. J. D., bytem P., K. 2411/161, škodu ve výši 5 260,60 Kč.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný takto kvalifikovaného trestného jednání dopustil tím, že v době kolem 19.00 hod. dne 12. 2. 1999 v blízkosti domu č. 107 v obci M., okr. P., úmyslně utrhl zpětné zrcátko levých předních dveří zde stojícího osobního motorového vozidla zn. Nissan Micra, majitele poškozeného Ing. J. D., čímž jmenovanému způsobil škodu ve výši 5 260,60 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 10 To 393/2002, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej podle §257 odst. 1, §53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 3 000 Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů. Opis rozsudku byl doručen obviněnému dne 21. 12. 2002, jeho obhájci dne 16. 12. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství pro Prahu – východ dne 13. 12. 2002.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 21. 2. 2003 dovolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že k chybám trestního řízení došlo již v přípravném řízení, kdy ze strany policie ani státního zástupce nebylo přihlédnuto k dlouhotrvajícím sporům s poškozeným. V řízení před soudem mu pak nebylo umožněno prověření pravdivosti poškozeným uváděných skutečností, nebylo vůbec zkoumáno, jak došlo k poškození zrcátka a zda to byl on, o koho se poškodilo nebo zda k prvotnímu poškození došlo o sloup u silnice. S touto eventualitou se soudy nevypořádaly, nýbrž bez bližšího odůvodnění vycházely pouze z výpovědí poškozeného a svědkyně D. Nevypořádaly se také s rozpory jejich výpovědí s výpovědí údajné svědkyně P. Důkazem, že se skutek vůbec nestal je pak skutečnost, že na vozidle se nenašlo žádné poškození karoserie. Dále se pak nevypořádaly s obsahem jím předložené lékařské zprávy o odření levého bérce, způsobeného najížděním vozidla poškozeného. Na druhou stranu považovaly za normální, že poškozený měl okamžitě po skutku v autě připraven v pohotovostní poloze fotoaparát, kterým jej měl ihned fotit. Závěr soudů tak neodpovídá objektivní skutečnosti, z tohoto nesprávného pochopení celého děje skutku pak nemohly provést ani správné právní hodnocení celého případu. Tímto postupem byla podle jeho názoru porušena zásada objektivní pravdy, vyžadující k rozhodnutí o vině a trestu jednoznačná zjištění a bezpečně prokázaná fakta. Souhrn důkazů zde totiž netvoří žádnou logickou a ucelenou soustavu a bylo tak na místě učinit závěr, že se předmětný skutek nestal. Pokud pak soud považoval provedení důkazů za ukončené, měl v pochybnostech rozhodnout v jeho prospěch. V podrobnostech dovolatel odkázal na jím zpracované odvolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s rozsahem provedeného dokazování, s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutku a zejména pak okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch