ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.356.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 356/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 To 823/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 266/93, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. M. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 3 To 823/2002, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2002, č. j. 13 T 266/93 – 706, dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání namítá, že soud postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, když na základě stejného skutkového stavu, který vedl k tomu, že dříve byl několikrát zproštěn obžaloby, jej nyní uznal vinným. S poukazem na svou obhajobu má za to, že soud nesprávně posoudil jeho jednání jako trestný čin. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že obviněný sice namítá nesprávné právní posouzení skutku, avšak v dovolání poukazuje pouze na to, že na podkladě stejného skutkového stavu věci byl původně obžaloby zproštěn, zatímco pozdějším rozhodnutím byla vyslovena jeho vina. Obviněný tak uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně a bez věcné argumentace, která by odpovídala použitému dovolacímu důvodu. Obviněný se poukazem na svoje výpovědi v kontextu s dalšími důkazy snaží dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího způsobu hodnocení důkazů, a dosáhnout zjištění takového skutkového stavu věci, kterému by odpovídal původně ve věci vydaný zprošťující rozsudek, a pokouší se tedy docílit změny skutkových zjištění. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takto stanovený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který byl zjištěn soudem. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem byl v rozporu se zákonem kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec nešlo o trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. To znamená, že v dovolání lze uplatňovat pouze p r á v n í námitky vázané ke skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem, avšak nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti skutkovým zjištěním soudu, proti hodnocení důkazů apod.
V posuzovaném případě obviněný v dovolání namítal údajně nesprávný procesní postup soudu spočívající v tom, že byl dříve obžaloby zproštěn, zatímco později došlo k vyslovení viny na podkladě stejných skutkových zjištění. Takové námitky nejsou způsobilé obsahově naplnit nejen dovolatelem uplatněný dovolací důvod, nýbrž ani žádný jiný z důvodů dovolání vymezených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navíc dovolatel podstatu vytýkané nesprávnosti spatřuje v nesprávném hodnocení důkazů ze strany soudů a v této souvislosti se dovolává svých vlastních výpovědí. Tyto námitky ve svém důsledku ovšem směřují vůči správnosti skutkového stavu věci zjištěného soudy obou stupňů, a dovolatel se tak domáhá změny těchto skutkových zjištění. Skutková zjištění soudu však, jak již bylo výše uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Pokud dovolatel jen obecně uvedl, že soud nesprávně posoudil jeho jednání, když ho uznal vinným, pak ani nepoukázal na žádnou konkrétní výhradu, v čem tuto nesprávnost v právním posouzení skutku vlastně spatřuje.
Obviněný tak v dovolání sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolání založil na námitkách, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují a dovolání bylo podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve shodě s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo možno takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík