ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.455.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 455/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání obviněné H. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 7 To 360/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 151/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 3 T 151/2001, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že dne 16. 2. 1998 v K. V. při podání „žádosti o poskytnutí dávky sociální péče rodičů s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám“ Ú. M. K. V., odboru zdravotnictví a sociálních věci zatajila okolnosti rozhodné pro přiznání dávky, zatajila, že v době od poloviny května 1997 finančně hospodařila společně s druhem M. B., který byl řádně zaměstnán a měl pravidelný příjem, tyto okolnosti do žádosti neuvedla, naopak uvedla, že je samoživitelka a dále v červnu 1998 Ú. M. K. V. neoznámila změnu důležitou pro přiznání dávky a to, že otec jejího nezletilého syna T. M., J. H. začal plnit vyživovací povinnost a začal pravidelně měsíčně zasílat výživné a na základě těchto neúplných údajů pobírala neoprávněně od Ú. M. K. V. v době od března 1998 do listopadu 1999 včetně dávky sociální péče a vylákala takto neoprávněně vyplacení částky 32.085,- Kč, tedy ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti a tímto činem způsobila škodu nikoli malou.
Za toto jednání byla podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců.
Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby v průběhu zkušební doby uhradila podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobila.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, který svým usnesením ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. 7 To 360/2002 zamítl odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněná H. M. podala prostřednictvím své obhájkyně dne 3. 12. 2002 dovolání přímo u Nejvyššího soudu.
Vzhledem k tomu, že předložení věci Nejvyššímu soudu musí předcházet podle ustanovení §265h tr. ř. řízení u soudu prvního stupně, bylo podané dovolání dne 5. 12. 2002 přípisem Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1030/2002 postoupeno Okresnímu soudu v Karlových Varech, který předložil předmětné dovolání Nejvyššímu soudu dne 16. 4. 2003.
Dovolatelka opřela svoje námitky o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soud první instance nesprávně posoudil její jednání jako trestný čin podvodu a porušil i její právo na obhajobu a tím i právo na spravedlivý proces. Své dovolání podrobně odůvodňuje a její argumentace směřuje především do oblasti zpochybnění skutkových zjištění. Dále dovolatelka namítá, že důkazy, které v průběhu řízení navrhla nebyly vůbec provedeny a provedené důkazy byly vadně hodnoceny. V petitu svého dovolání proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a navazující usnesení Krajského soudu v Plzni a k provedení požadovaných důkazů vrátil věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné H. M. se dne 27. 3. 2003 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a uvedla, že dovolatelka se v rámci své odvolací argumentace obšírně zabývá uplatněnou obhajobou v návaznosti na svoje hodnocení provedených důkazů, zejména usvědčující povahy, jejichž věrohodnost napadá cestou vlastního komentáře jimi osvědčených skutkových okolností a objektivních důvodů jejich nepravdivosti. Podle názoru státní zástupkyně dovolatelka zpochybnila skutková zjištění nepřípustným způsobem odporujícím účelu a věcnému záměru použitého dovolacího důvodu, který k nápravě otázek skutkové povahy rozhodně neslouží.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání na základě ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná H. M. opírá své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Na tomto místě je třeba připomenout, že relevantnost uvedeného dovolacího důvodu je založena na tom, že podkladem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu je skutkový stav, který byl soudy zjištěn v předchozím řízení a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci Nejvyšší soud posuzuje po právní stránce kvalifikaci skutku. To znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze úspěšně dovolání uplatnit pouze tehdy, je-li namítána nesprávná právní kvalifikace skutku zjištěného soudem s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byla obviněná uznána vinnou. Z obsahu dovolání podaného obviněnou je zjevné, že tomu tak není.
V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněná podala převážně námitky, které směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy (má za to, že soud dostatečně neprokázal vedení společné domácnosti se svědkem B., tedy vztah druha a družky, dále skutečnost, že soud nevzal v úvahu odlišné trvalé bydliště svědka B. a jeho finanční půjčky a ani nezhodnotil objektivně účel výběru finančních prostředků obviněnou z jeho účtu). Těmito námitkami zpochybňuje obviněná správnost skutkových zjištění tak, jak je učinil soud prvního stupně a jež převzal v napadeném rozsudku i odvolací soud.
Další námitky obviněné směřují k tomu, že navrhované listinné důkazy a výslech jí navržených pracovnic sociálního odboru Magistrátu města K. V. nebyly vůbec provedeny a tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu.
Jak bylo již výše uvedeno, z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž toto skutkové zjištění nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Uvedený závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených §265a tr. ř. Proto Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Ačkoliv tedy obviněná deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnila ve skutečnosti námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman