ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.515.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 515/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 23. července 2003, o dovolání obviněného Y. I., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2002, sp. zn. 2 To 137/02, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 101/2002, takto:
Podle §265i písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2002, sp. zn. 5 T 101/2002, byl obviněný Y. I. uznán vinným:
pod bodem 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., které po skutkové stránce spočívali v tom, že spolu s dalšími nejméně čtyřmi nezjištěnými spolupachateli dne 13. září 2000 ve večerních hodinách v P., K. č. 822, vnikli do ubytovny firmy S., obývané občany Ukrajiny, silou zamezili, aby poškozený O. K., který odemkl a otevřel dveře, dveře znovu zavřel, fyzicky napadli a ohrožovali nožem a krátkou střelnou zbraní na pokoji manžele N. K. a O. K., které spoutali, dále přepadli a spoutali na pokoji poškozenou M. K., požadovali po poškozených vydání peněz a cenností, pokoje prohledali a tohoto jednání zanechali poté, co se podařilo poškozenému K. utéct z pokoje a volat o pomoc, ke škodě poškozených manželů K. odcizili 3.000,- Kč, mobilní telefon značky Philips včetně nabíječky s vloženou kreditní kartou v hodnotě nejméně 2.994,- Kč, videokameru značky Sony v hodnotě 12.705,- Kč, náhradní baterii k videokameře v hodnotě 2.070,- Kč, 2 videokazety v hodnotě 1.283,- Kč, vše v celkové hodnotě nejméně 19.050.- Kč, ke škodě poškozené M. K. odcizili peníze a šperky nezjištěné hodnoty a do tašky si přichystali videorekordér a hifi věž značky Sony nezjištěné hodnoty, které na místě zanechali, ke škodě poškozeného V. K., který nebyl přítomen, a jehož pokoj, který nebyl uzamčen, prohledali, si připravili do tašek hifi věž Aiwa v hodnotě 4.124,- Kč, 30 ks magnetofonových kazet v celkové hodnotě 2.363,- Kč, 20 ks CD disků v celkové hodnotě 2.625,- Kč, fotoaparát Samsung v hodnotě 1.469,- Kč, vše v celkové hodnotě 10.581,- Kč, tyto věci však na místě rovněž zanechali;
pod bodem 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že ode dne 22. června 1999, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, do svého zadržení dne 28. listopadu 2000 se zdržoval na území České republiky, ačkoliv rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. května 1999, sp. zn. 3 T 23/99, mu byl uložen trest vyhoštění na dobu tří let.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl k výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu 7 (sedmi) let a 5 (pěti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným N. K. a O. K. ve výši 19.058,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškozený O. K. a poškozená N. K. odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný předmětným rozsudkem zproštěn obžaloby pro dva skutky, první právně kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k) §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a druhý jako skutek pokračujícího trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
O odvolání, podaném proti tomuto rozsudku jak státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Praze, tak i obviněným, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2002, sp. zn. 2 To 137/02, kterým podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu vyhoštění. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na dobu neurčitou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 26. září 2002 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 137/02.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2002, sp. zn. 2 To 137/02, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2002, sp. zn. 5 T 101/2002, podal obviněný Y. I. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Odkázal přitom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dovolatel v dovolání uvedl, že Vrchní soud v Praze zamítl řádný opravný prostředek, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž podáním, doručeným Krajskému soudu v Praze dne 7. dubna 2003, svoji argumentaci doplnil tak, že v odkazu na zákonné ustanovení dovolacího důvodu již podaného dovolání, uvedl chybně ust. §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ač správně mělo být uvedeno ust. §265b odst. 1písm. l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel odkázal na odvolání proti výroku soudu prvního stupně o vině a trestu. Namítl, že soud prvního stupně vyvodil nesprávné závěry o vině a trestu z výpovědí svědků, zejména svědkyně N. K. a O. K., přičemž dle něj důkazy byly provedeny nezákonně. Upozornil, že rekognice nebyly provedeny v souladu s trestním řádem. Dle jeho přesvědčení výpovědi svědků vykazují tolik rozporů a nesrovnalostí, že o ně nelze opřít výrok o vině. Rozhodnutí soudu druhého stupně se ztotožnilo se závěry soudu prvního stupně, ač podle názoru dovolatele nebyly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Za těchto okolností měl dle něj soud druhého stupně zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně, aby o věci dále jednal a rozhodl, a to „za podmínky opětovného provedení důkazu výslechem svědků manželů K.“.
Vzhledem k důvodům uvedeným v dovolání dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedeném v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby tento ve věci znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedla, že dovolatel v dovolání namítá, že soudy vyvodily nesprávné závěry o vině a trestu z výpovědi svědků, zejména z výpovědi svědkyně N. K., přihlédly k nezákonně provedeným důkazům, zejména k nezákonně provedené fotorekognici, přičemž dle mínění dovolatele výrok o vině na takových důkazech není možné postavit.
Podle názoru státní zástupkyně uvedené zdůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolací důvod nenaplňuje, neboť uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., neboť předmětnými námitkami jsou zpochybňována zjištění nalézacího soudu, která byla potvrzena v odvolacím řízení Vrchním soudem v Praze. Přestože dovolatel formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Navrhla proto, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265 r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný Y. I. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest a rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému pod písm. a) až g). Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. května 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.), je existence vady, spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů.
Jestliže dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak musí na druhé straně obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu odpovídat důvodu, předpokládanému v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na toto zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. V posuzované věci však namítanou existenci vad ve skutkových zjištěních nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod a ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený ve shora citovaném ustanovení zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v případě obviněného Y. I. shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman