ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.545.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 545/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2003 dovolání podané obviněným K. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 To 506/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 58/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 6 T 58/2002, byl K. G. uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za které byl podle §250 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému J. E., bytem O., W. 5, na náhradu škody částku 300 000 Kč.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se K. G. dopustil trestného činu vydírání tím, že v přesně nezjištěnou dobu na přelomu měsíců září a října 1999, v O., na ul. J., před domem č. 4 a také v zaparkovaném osobním automobilu nezjištěné tovární značky a SPZ, opakovaně vyhrožoval J. E., rozšlapáním, prostřelením kolena a usmrcením jestliže mu neuhradí 5000 Kč s tím, že pokud věc oznámí policii, tak ho zastřelí, aniž by čekal na úhradu této částky. Trestný čin podvodu je pak spatřován v tom, že dne 13. 10. 1999, v O., na ul. P., před prodejnou S., pod nepravdivou záminkou nákupu televizorů, vylákal od J. E. finanční hotovost ve výši 300 000 Kč, televizory však vůbec nezakoupil, ale s převzatou částkou utekl, nevrátil ji ani v dohodnuté době a dosud ji jmenovanému dluží.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 To 506/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 7. 3. 2003, jeho obhájkyni dne 10. 3. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci dne 7. 3. 2003.
Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný dne 7. 4. 2003 prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Důvod dovolání pak specifikoval odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že za okolností popsaných v jeho výpovědi a výpovědích svědků J. a J. E. je pochybné, zda došlo k naplnění skutkových podstat výše uvedených trestných činů. Oba soudy v předchozím řízení nevěnovaly pozornost intenzitě společenské nebezpečnosti jeho jednání vůči poškozenému J. E. Poukázal na skutečnost, že i přes údajný strach z výhrůžek J. E. neoznámil věc policii, nadále se s ním běžně stýkal a dohodl s ním obchod. Popírá, že by se dopustil jednání, ve kterém spočívá trestný čin vydírání, J. E. nevyhrožoval a částku 5000 Kč po něm nepožadoval. Dále podrobně popsal svou verzi událostí vztahujících se ke skutku zakládajícího trestný čin podvodu. Uvedl, že k obchodu s televizory mělo skutečně dojít, když na ně měl uzavřít leasingovou smlouvu svědek A. J. a poté měly být za účasti J. E. prodány za účelem zisku. Poté, kdy se nepodařilo obchod s televizory uzavřít, předal peníze za účelem jiného obchodu R. K., který se v současné době zdržuje v USA a na jehož jméno si vzpomněl až po podání dovolání. V souvislosti s těmito tvrzeními pak rozebírá a ze svého hlediska hodnotí provedené důkazy a vytýká soudům porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. při hodnocení výpovědi svědka J. Doplňuje, že některým jednáním s bratry E. byla přítomna i jeho družka M. Š. Na základě uvedeného má zato, že nebylo prokázáno, že by se jemu za vinu kladené trestné činnosti dopustil a dovolací soud proto pochybil, pokud jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazu soudy. Tomuto dovolacímu důvodu by snad mohla odpovídat námitka dovolatele týkající se absence společenské nebezpečnosti jeho jednání popsaného pod bodem 1. výroku o vině, pokud by dovolatel při nezpochybněném skutkovém stavu vytýkal vadnou aplikaci §3 odst. 2, 4 tr. zák. Z další jeho argumentace však vyplývá, že zpochybňuje, že by se jednání popsaného ve výroku o vině vůbec dopustil. Jeho námitky tedy směřují výlučně proti skutkovému základu, ze kterého napadené rozhodnutí vychází. Totéž platí ohledně námitek týkajících se skutku popsaného pod bodem 2. výroku o vině, kde dovolatel nadále prosazuje vlastní skutkovou verzi celé události a domáhá se podstatně jiného způsobu hodnocení důkazu soudy. Uplatněné námitky skutkového charakteru se proto nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., pak tento je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolání přitom neobsahuje žádnou argumentaci, která by odpovídala tomuto dovolacímu důvodu. Dovoletel měl patrně na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněné námitky však neodpovídají ani jemu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K uplatnění dovolacího důvodu, specifikovaného obviněným prostřednictvím odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud podotýká, že v okamžiku podání dovolání, tedy dne 7. 4. 2003, již byla v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Z textu dovolání obviněného je zřejmé (obviněný nenamítá neúplný nebo chybějící výrok, ale nesprávnost rozhodnutí spočívající v zamítnutí jeho odvolání), že obviněný opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen jako druhá alternativa v ustanovení §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. /nikoli v písm. k) tohoto ustanovení/.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), ve spojení s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli takové rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto ustanoveních ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutků a zejména pak ohledně okolností významných pro posouzení znaků subjektivní a objektivní stránky trestných činů a jejich nebezpečnosti pro společnost. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu a potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch