ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.583.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 583/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 dovolání podané obviněným V. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 6 To 502/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 13/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 12. 2000, sp. zn. 2 T 13/2000, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 6 To 502/2001, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 6. 4. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále dne 20. 3. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím zvolené obhájkyně JUDr. Z. N. dne 24. 5. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl skutečnosti stanovené v ustanovení §265b odst. 1 písm d) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatoval, že se nemohl z důvodu pracovní neschopnosti účastnit veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě, nařízeného k projednání jeho odvolání na den 25. 2. 2002. Potvrzení o pracovní neschopnosti mu bylo vystaveno ošetřující lékařkou ode dne 25. 2. 2002. Telefonicky se proto u Krajského soudu v Ostravě omluvil a ještě téhož dne zaslal doporučeným dopisem kopii potvrzení o pracovní neschopnosti k rukám předsedkyně senátu 6 To Krajského soudu v Ostravě. Domnívá se tedy, že se z neúčasti u veřejného zasedání odvolacího soudu řádně omluvil a ve věci tak nemělo být bez jeho přítomnosti jednáno, z čehož dovozuje naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle §265k tr. ř. zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. S argumentací dovolání se ztotožnila a doplnila, že postupem soudu II. stupně byla obviněnému odebrána možnost účasti u veřejného zasedání, o kterou projevil zájem a jejíž realizaci bránily objektivní důvody, a to i za situace, kdy neexistuje výslovná právní úprava, která by v případech, které nejsou pokryty nutnou obhajobou, stanovila překážky konání veřejného zasedání o odvolání v případě omluvené neúčasti obviněného. Poukázala na ustanovení §2 odst. 13, §33 odst. 4
tr. ř. a §214 tr. zák., které nemohly být v důsledku postupu odvolacího soudu v souladu s principy spravedlivého procesu aplikovány. Navíc, protože soud II. stupně v této trestní věci rozhodoval již za účinnosti novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., bylo třeba obviněného poučit o náležitostech obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř. a postupovat podle §251 odst. 2 tr. ř. Z uvedeného je podle ní zřejmá oprávněnost namítnutí předmětného dovolacího důvodu obviněným. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání napadené rozhodnutí soudu II. stupně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda dovolání podané v této trestní věci splňuje všechny podmínky tak, aby na jeho podkladě mohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 a 5 tr. ř., tedy zda není dán některý z důvodů uvedených v §265i odst. 1 tr. ř., pro který by byl povinován dovolání odmítnout.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a obsahuje všechny náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.). Obviněným výslovně uvedený dovolací důvod pak odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval otázku opodstatněnosti dovolání, jakožto další obligatorní podmínky pro zahájení přezkumu podle shora uvedených ustanovení. Na základě porovnání argumentace obsažené v dovolání se základními informacemi podávajícími se z trestního spisu vedeného ve věci přitom dospěl k závěru, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí. Dovolání proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je ve vztahu k veřejnému zasedání v rámci řízení u odvolacího soudu naplněn tehdy, pokud je porušeno příslušné ustanovení o přítomnosti obviněného na takovém úkonu. Z hlediska trestního řádu se jedná zejména o ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť na přítomnost jednotlivých osob při veřejném zasedání se ustanovení §238 tr. ř. o přiměřeném užití ustanovení o hlavním líčení nevztahuje.
Podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Obviněný V. P. nebyl dne 25. 2. 2002, tedy v den konání předmětného veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž se na něj zmíněné ustanovení nevztahuje. Logický a systematický výklad posledně citovaného ustanovení pak vede k závěru, že veřejné zasedání v řízení u odvolacího soudu lze konat v nepřítomnosti obviněného, jenž není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, zásadně za předpokladu, že k němu byl včas předvolán nebo o něm vyrozuměn. Jestliže se k veřejnému zasedání v takovém případě nedostaví, je možno veřejné zasedání provést i v jeho nepřítomnosti (není-li jeho účast nezbytná s ohledem na skutečnost, že ve veřejném zasedání má být provedeno dokazování). Trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, které by tomu v obecné rovině bránilo. Jestliže však obviněný řádně a včasně namítne skutečnost, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů účastnit a zároveň vyjádří zájem na tom, aby se mohl veřejného zasedání účastnit v budoucnu, resp. požádá o jeho odročení, brání provedení veřejného zasedání zásada vyjádřená v Listině základních práv a svobod v jejím čl. 38 odst. 2, podle něhož má každý mimo jiné právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Tato zásada platí podle názoru Nejvyššího soudu nejen pro nalézací řízení, ale i pro řízení o odvolání (srov. i nález Ústavního soudu č. IV. ÚS 662/01 o výkladu uvedené zásady ve vztahu k řízení o mimořádném opravném prostředku).
K námitkám uvedeným v dovolání, je však třeba uvést, že v trestním spisu a zejména pak v protokolu o veřejném zasedání v řízení o odvolání obviněného, založeném na č. l. 156-157, není obsažena jakákoliv informace vztahující se k dovolatelem tvrzené skutečnosti, že v den konání veřejného zasedání (25. 2. 2002) telefonicky omluvil svou neúčast. Naopak v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí je konstatováno, že obviněný se přes řádné a včasné doručení předvolání k veřejnému zasedání bez včasné omluvy nedostavil.
Ve spisu se na č. l. 159-160 nachází toliko podání obviněného ze dne 26. 2. 2002, dané k poštovní přepravě dne 25. 2. 2002, v němž stručně uvádí, že se z důvodu nemoci omlouvá z jednání, ke kterému je připojena fotokopie potvrzení pracovní neschopnosti, vystaveného dne 25. 2. 2002.
Nejvyšší soud je především toho názoru, že ne každá pracovní neschopnost automaticky znamená nemožnost obviněného se veřejného zasedání či hlavního líčení účastnit. Samotná omluva obviněného doplněná potvrzením o pracovní neschopnosti, z něhož neplyne nemožnost dostavit se k odvolacímu soudu, resp. účastnit se plnohodnotně veřejného zasedání, zde ztěží může být kvalifikována jako řádná omluva odůvodňující neúčast z objektivních důvodů.
Dále pak, i kdyby omluva obviněného mohla být odvolacím soudem akceptována jako důvod pro odročení veřejného zasedání, pak z informací podávajících se ze spisu je zřejmé, že s ní byl soud seznámen až den následující po ukončení veřejného zasedání a vyhlášení rozhodnutí o odvolání.
Nejvyšší soud tak, vycházeje z údajů obsažených ve spisu, podle kterých byl soud seznámen s omluvou obviněného z neúčasti při veřejném zasedání až po jeho ukončení, kdy navíc z omluvy není zřejmá objektivní nemožnost obviněného plnohodnotně se účastnit veřejného zasedání ani jeho zájem na tom, aby se jej mohl účastnit v budoucnu, dospěl k závěru, že postupem odvolacího soudu, pokud provedl veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, k porušení zákona ve smyslu dovolacího důvodu upraveného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo.
Pokud jde o ustanovení §2 odst. 13 a §33 odst. 4 tr. ř. v kontextu s ustanovením
§214 tr. zák., na jejichž porušení postupem odvolacího soudu je poukázáno ve vyjádření státního zastupitelství, k těmto lze uvést, že jak §2 odst. 13 tr. ř., tak §33 odst. 4 tr. ř. obsahují právo obviněného a jemu odpovídající povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit obviněného vždy o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Tato povinnost, ve vztahu k přítomnosti při veřejném zasedání v řízení o odvolání, byla v daném případě ze strany soudu splněna samotným včasným a řádným předvoláním obviněného. Nebyl-li soud již před provedením veřejného zasedání seznámen s tím, že obviněnému brání určitá objektivní skutečnost dostavit se a účastnit, a to přestože hodlá realizovat právo na svou přítomnost při projednání věci, pak tím, že jednal v jeho nepřítomnosti shora citovanou povinnost nezanedbal.
K výtkám státního zastupitelství, vztahujícímu se k postupu odvolacího soudu v souvislosti s ustanoveními §249 odst. 1 a §251 odst. 2 tr. ř., již Nejvyššímu soudu nepříslušelo zaujímat stanovisko, neboť ty již nespadají pod důvody uvedené v dovolání obviněného, jejichž vymezením je dovolací soud při své přezkumné povinnosti vázán.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s
§265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch