ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.61.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 61/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný V. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 5 To 518/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 103/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 6 T 103/2001, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen za to podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného V. S. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 5 To 518/2001 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 11. 2001 /§139 odst. 1 písm. b), c) tr. ř./.
Citované rozhodnutí Městského soudu v Praze a předcházející rozsudek nalézacího soudu následně napadl obviněný V. S. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) trestního řádu.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že Městský soud v Praze nesprávně právně posoudil skutek, kterého se měl dovolatel dopustit, což má za následek vydání právně chybného rozhodnutí. Dále také uvedl, že uvedený soud nesprávně vycházel zcela z výpovědi svědka P. a polemizuje se závěry Městského soudu v Praze, že vina dovolatele byla dostatečně prokázána i dalšími důkazy. Soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 5 To 518/2001, zrušil a přikázal, aby Městský soud v Praze věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vyjádření uvedl, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v těch případech, jestliže rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno. V závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a aby takové rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ve výše uvedené souvislosti je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestní procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1 . 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Citovaný zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností, a to ani za podmínky, že by k doručení takového rozhodnutí došlo až po 1. 1. 2002 a současně byla zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Na tomto základě je nutno dovodit, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., jen jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo učiněno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. (srov. rozhodnutí č. 31/2002 Sb. rozh. tr.), resp., že dovolání je přípustné proti druhostupňovým rozhodnutím, která nabyla právní moci za účinnosti právní úpravy dovolání, tedy od 1. 1. 2002 (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. III ÚS 471/02).
V posuzovaném případě však bylo stíhání obviněného V. S. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu - Městského soudu v Praze - dne 5. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci obviněného V. S. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§265r odst.1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že se toto dovolání podle §265i písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman