ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.637.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 637/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 o dovolání obviněné V. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 8 To 542/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 177/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 1. 2001, sp. zn.
2 T 177/2000, byla obviněná uznána vinnou trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se měla dopustit tak, že v K. n. H., okr. P. dne 25. 7. 2000 kolem 00.30 hodin, před domem č. 227 na ul. 8. k., poté, co byla vyzvána nstržm. M. B., aby usedla do služebního vozidla Policie ČR v rámci jeho služebního zákroku, v souvislosti s následně šetřeným případem porušování domovní svobody, využila situace, vozidlo opustila, následně však byla dostižena jmenovaným policistou a přes jeho výzvu, aby od dalšího jednání upustila, nebo bude vůči ní použito donucovacích prostředků, tak neučinila a při nasazování pout se jí podařilo vysmeknout ruku, kterou udeřila policistu do obličeje, v důsledku čehož mu spadly brýle, které se pádem na zem rozbily a posléze ho 2x kopla do stehna a přirození, načež bylo ze strany policisty použito dalších donucovacích prostředků k dokončení zákroku.
Za toto své jednání byla podle §155 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který svým usnesením ze dne 4. 2. 2002 sp. zn. 8 To 542/2001 odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná V. F. podala prostřednictvím svého obhájce dne 16. 4. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo Okresním soudem v Prostějově předloženo dne 9. 9. 2002.
Dovolatelka svoje námitky opřela o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadá v rozsahu, kterým bylo zamítnuto její odvolání ve výroku o vině. Poukazuje na jednotlivá ustanovení zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR, v tehdy účinném znění ve spojení s trestním řádem platným ke dni 25. 7. 2000, a má za to, že výrok odvolacího soudu s ohledem na citované normy není správný. Z těchto důvodů tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl sám ve věci rozsudkem tak, že obviněnou obžaloby zprostí.
K dovolání obviněné se dne 19. 8. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že se s názorem dovolatelky neztotožňuje, neboť k napadení službukonajícího policisty došlo v době, kdy proti dovolatelce prováděl služební zákrok. Rozbory jednotlivých ustanovení zák. č. 283/1991 Sb. o Policii ČR v tehdy účinném znění považuje státní zástupce za zavádějící. Dle názoru státního zástupce byl služební zákrok policisty zákonný, pokud jde o použití donucovacích prostředků proti dovolatelce, je jejich použití ve smyslu ustanovení §38 odst. 2 zákona
č. 283/1991 Sb. o Policii ČR plně odůvodněno. Z těchto důvodů tedy státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h)
tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle
§265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatelka namítá nesprávné hmotně právní posouzení výkonu pravomoci policisty dle zák. č. 283/1991 Sb. o Policii ČR v tehdy účinném znění a podle trestního řádu ve znění ke dni
25. 7. 2000 odvolacím soudem, v důsledku čehož došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jak již bylo uvedeno výše, tento dovolací důvod slouží k nápravě právních vad. Vady ve skutkovém zjištění nemohou být samy o sobě důvodem dovolání. Rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu tohoto důvodu dovolání především tehdy, jestliže je v rozporu právní posouzení uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou správně kvalifikovány
v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Osobní svoboda dovolatelky byla ve smyslu ustanovení §76 odst. 2 tr. ř., v tehdy účinném znění omezena orgány městské policie, kterými byla přistižena při činu. Podle tohoto ustanovení osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu. Tak se také v dané trestní věci stalo, obviněná byla ihned v souladu s citovaným ustanovením předána přivolanému policejnímu orgánu. Na tomto místě je třeba uvést, že obviněná byla vyzvána, aby nasedla do policejního vozidla, avšak
v okamžiku, kdy policista vozidlo nastartoval, pokusila se obviněná o útěk.
Na základě podrobného rozboru všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tvrzení dovolatelky nemá zákonného podkladu, neboť policejní orgán při jejím zadržení postupoval v souladu s ustanovením §76 odst. 2, 4
Rovněž s námitkami dovolatelky, týkajícími se oprávnění policisty zjistit totožnost předvedené osoby ve smyslu §13 odst. 6 zák. č. 283/91 Sb. o Policii ČR, se Nejvyšší soud neztotožňuje, neboť zákrok policisty byl proveden v souladu a za podmínek stanovených výše uvedeným zákonem.
Taktéž je třeba konstatovat, že ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. b) zákona
o Policii ČR je policista oprávněn zajistit osobu, která se pokusila o útěk při předvedení a je také oprávněn v zájmu své vlastní ochrany a veřejného pořádku užít donucovací prostředky dle §38 zákona o Policii ČR. Pouta, jakožto jeden z donucovacích prostředků, byla použita zcela v souladu s §38 citovaného zákona, neboť obviněná se pokusila o útěk při předvedení a na možnost použití donucovacích prostředků byla předem upozorněna.
V této souvislosti je nutné připomenout, že službu konající policista v době, kdy prováděl proti obviněné služební zákrok, byl v postavení veřejného činitele podle §89 odst. 9 tr. zák., a proto soudem použitá právní kvalifikace skutku je přiléhavá.
Závěry obou soudů jsou proto z hlediska právního hodnocení a právní kvalifikace věci plně v souladu se zjištěným skutkovým stavem věci i se zákonem.
S přihlédnutím k výše uvedenému a skutečnosti, že uplatněný dovolací důvod uvedený
v §265b odst. 1 písm. g) nebyl shledán důvodným, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě dovolání obviněné V. F. jde o dovolání zjevně neopodstatněné , a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto
v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman