ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.770.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 770/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2003 dovolání obviněného V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 4 To 201/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 46 T 3/2002, byl V. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 4 To 201/2002, z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 pak nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině z napadeného rozsudku nalézacího soudu odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Týmž rozhodnutím odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému, jeho obhájci i Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 31. 1. 2003.
Proti shora citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný dne 25. 3. 2003 prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, kterým napadl všechny výroky tohoto rozhodnutí. Jako dovolací důvod uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že podle jeho názoru měl odvolací soud po provedeném přezkumném řízení dospět k závěru, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou nejasné a neúplné, nalézací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, měly být opakovány některé z již provedených důkazů a prováděny důkazy další, které jsou nepostradatelné pro objektivní rozhodování soudu ve věci. V této souvislosti podrobně a obsáhle rozebral dokazování provedené v předchozím řízení a poukázal na vady některých důkazů a rozpory mezi nimi. Namítl, že kvalita všech svědeckých výpovědí je snížena značnou mírou ovlivnění jednotlivých svědků množstvím požitého alkoholu a výpovědi svědků se navzájem diametrálně odlišují. Tyto výpovědi je podle něj nutno považovat za zcela bezcenné. Nebylo také přihlédnuto a prověřeno jeho tvrzení ohledně viditelnosti a světelných podmínkách v době incidentu. K tomu měli být svědkové nově vyslechnuti jakož i provedena rekonstrukce na místě činu. Soudy se v rámci hodnocení důkazů podle §2 odst. 5 tr. ř. nevypořádaly se skutečností, že na zbrani použité při útoku nebyly nalezeny a zajištěny žádné otisky prstů. Dále označil jako nesprávný postup čtení některých svědeckých výpovědí a zpochybnil správnost znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Závěrem konstatoval, že v přezkumném řízení mělo být zjištěno, že souhrn ve věci provedených důkazů nedává dostatečný obraz o skutkovém ději, pročež k jeho ustálení měly být provedeny další navržené důkazy. Odvolací soud však vady rozsudku soudu nalézacího v rámci přezkumného řízení přešel bez povšimnutí a tím porušil ustanovení §254 odst. 1 tr. ř.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl ve smyslu §226 písm. c) tr. ř. tak, že jej zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že dovolatelem signalizovaný dovolací důvod je rozporný v označení zákonného ustanovení a v jeho slovní citaci, která neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolatel patrně dosud nepostřehl změnu dovolacích důvodů novelou tr. ř. provedenou zák. č. 200/2002 Sb. Za tohoto stavu pak připadá do úvahy odmítnutí dovolání z formálních důvodů podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Pokud měl dovolatel na mysli dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak jím shromážděná argumentace neodpovídá ani tomuto dovolacímu důvodu. Dovolatel neuvádí žádnou vadu, kterou by trpělo řízení předcházející napadenému rozsudku, jež by naplňovala některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., ani neoznačuje procesní podmínky nezbytné k rozhodnutí odvolacího soudu, které v daném případě nebyly splněny. Jím uvedené námitky se nekryjí ani s žádným jiným zákonným dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Jako dovolací důvod obviněný uvádí, že odvolací soud jeho odvolání zamítl, aniž pro takovéto rozhodnutí byly splněny podmínky stanovené zákonem. V rámci jeho specifikace (§265f odst. 1 tr. ř.) odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dovolatel zde zjevně přehlédl skutečnost, že v okamžiku podání dovolání, tedy dne 25. 3. 2003, již byla dlouhou dobu v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Z citace zákonného vymezení původního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) v podaném dovolání i z jeho obsahu je zřejmé, že obviněný opírá své dovolání o důvod, který je nyní obsažen v ustanovení §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. /nikoli v písm. k) tohoto ustanovení/.
Citované zákonné ustanovení, resp. jeho první alternativa však doslova zní „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí …“. Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 tr. ř.) neuvádí. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se správností a dostatečností řízení provedeného soudem prvního stupně a s jeho skutkovými zjištěními a navazujícím právním hodnocením, neboť podle názoru dovolatele měl odvolací soud po věcném přezkoumání napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit. Ve skutečnosti tak není prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítáno nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost jeho závěrů učiněných na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
Konkrétní argumentace dovolání by tak odpovídala spíše druhé alternativě zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř., a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm a) až g), i když byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle tohoto dovolacího důvodu může dovolatel namítat prostřednictvím rozhodnutí soudu druhého stupně určitá pochybení či vady řízení u soudu prvostupňového. Namítat však může pouze vady a pochybení uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. však nelze napadat (resp. namítat), že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá ve výtkách obviněného vůči nedostatečnosti provedeného dokazování, procesním pochybením při provádění důkazů, hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku (zejména ohledně okolností významných pro posouzení naplnění obligatorních znaků trestného činu). Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch