ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.836.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 836/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. srpna 2003 dovolání obviněného Š. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2003, sp. zn. 8 To 45/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 80/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Š. D. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 T 80/2002, uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Za to byl podle §219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit V. O., bytem L., O. č. 942/53 částku 12.455,20 Kč.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 4. 8. 2002 kolem 2:50 hodin v prostoru benzinového čerpadla ÖMV umístěného na 44 km dálnice D8 v katastrálním území S. na okr. L. po předchozím slovním a fyzickém konfliktu s poškozeným V. K. kdy poškozený nebyl ozbrojen, za použití velké zraňující síly způsobil poškozenému vystřelovacím nožem s délkou čepele 7 cm bodnořeznou ránu hrudníku pronikající pátým žebrem do dutiny hrudní s protětím osrdečníku a hrotu pravé komory srdeční, bodnořeznou ránu hrudníku pronikající šestým a sedmým žebrem do dutiny břišní s bodným poraněním levého laloku jater, bodnořeznou ránu zad nad horní třetinou levé lopatky s bodným kanálem pronikajícím do podkoží a svalstva, kdy poškozený přes včas poskytnutou lékařskou pomoc dne 4. 8. 2002 v 04:06 hodin zemřel v důsledku bodného poranění srdce.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 8 To 45/03, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
Obviněný v dovolání vyjadřuje přesvědčení, že oba soudy pominuly okolnost, na kterou v průběhu trestního řízení již upozorňoval, a to nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., když za správnou považuje právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák. Popisuje průběh celé události, při které se střetl s poškozeným, a zdůrazňuje, že neměl v úmyslu poškozeného usmrtit, že si jen při jejich vzájemné fyzické potyčce vložil pro zpevnění do pěsti vystřelovací nůž, kterým poškozeného při střetu bodl. Z těchto důvodů se domnívá, že jeho jednání je nesprávně právně kvalifikováno, neboť poškozenému způsobil těžkou újmu na zdraví, jejímž následkem byla jeho smrt. Domnívá se proto, že mu měl být uložen trest za trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák., a z tohoto důvodu považuje trest za nepřiměřeně přísný – za příliš vysoký. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 8 To 45/03, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 14. 7. 2003 pak uvedl, že se domáhá v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. změny právní kvalifikace ve smyslu výše již uvedeného a že dále napadá výrok o výši trestu, který by byl v případě použití §222 odst. 3 tr. zák. mimo stanovenou trestní sazbu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a v souladu se zněním §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že dovolání lze pokládat za přípustné. Ovšem je jinak třeba souhlasit se závěrem soudu, který hodnotí jednání obviněného jako nikoliv nahodilé, či náhodné, jak se snaží obviněný v odvolání i v dovolání zdůraznit. Šlo o aktivní jednání ze strany obviněného, o čemž svědčí nejen umístění pojistky nože, kterou je třeba stisknout, ale také počet bodnořezných ran směřovaných do těla poškozeného a intenzita použité síly. Úmysl obviněného tak jednoznačně nasvědčoval usmrcení poškozeného, nikoliv jen ublížení na zdraví, jak to obviněný namítal v odvolání, tak i v mimořádném opravném prostředku. Má za to, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a současně vyjádřila souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný sice namítá, že jeho čin měl být správně kvalifikován jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák. (správně patří §222 odst. 1, 3 tr. zák.), a nikoliv jako přísnější trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., a tudíž namítá nesprávné právní posouzení skutku. To by naplňovalo po formální stránce dovolatelem uplatněný dovolací důvod, avšak jím uplatněné dovolací námitky tvrzený dovolací důvod nenaplňují, neboť směřují výlučně do skutkových zjištění. Dovolatel dovozuje neexistenci svého úmyslu poškozeného usmrtit z jiných skutkových okolností případu, než které vzaly za prokázány soudy obou stupňů. Podle nich obviněný opakovaně (3x) bodl velkou silou poškozeného do horní poloviny jeho těla, zejména do oblasti hrudníku, vystřelovacím nožem s délkou čepele 7 cm, když předtím uvolnil pojistku tohoto nože. Naproti tomu obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu, že nůž si vložil do ruky jen pro zpevnění pěsti, že ho nechtěl použít jiným způsobem, že si není vědom, jak se otevřel atd. Dovolatel tedy teprve na základě jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly nižší soudy, poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku a snaží se tak dosáhnout změny právní kvalifikace, která by pro něho byla příznivější. Ve skutečnosti tak namítá nesprávnost hodnocení důkazů soudy obou stupňů a na základě toho pak učiněných skutkových závěrů ohledně okolností významných pro naplnění zákonných znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu vraždy.
Z toho jak jsou dovolací důvody v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. koncipovány, je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů, ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění napadeného rozhodnutí a teprve v návaznosti na tento skutkový stav posuzovat hmotněprávní kvalifikaci skutku. Skutková zjištění soudů, jak již bylo řečeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Námitky obviněného ohledně výše uloženého trestu jsou uplatňovány jen v návaznosti na tvrzenou nesprávnost právní kvalifikace činu. Ani tyto námitky nejsou způsobilé naplnit některý z dovolacích důvodů, když obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby.
Ačkoliv tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil zde ve skutečnosti jen námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík