ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.845.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 845/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 o dovolání obviněné R. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 3 To 147/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 54/99 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2002, sp. zn.
3 T 54/99 byla obviněná uznána vinnou dvěma trestnými činy podvodu podle
§250 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se měla dopustit tím, že
1.
a) dne 8. 1. 1997 vylákala od M. B. finanční hotovost ve výši 130.000,- Kč, kterou převzala v objektu Ú. m. Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do 10. 12. 1997,
b) dne 15. 1. 1997 vylákala od J. S. finanční hotovost ve výši 200.000,- Kč, kterou převzala v objektu Ú. m. Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do 31. 12. 1997,
c) dne 5. 2. 1997 vylákala od J. S. finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč, kterou převzala v objektu Ú. m. Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do dne 31. 12. 1997,
hotovost ve svém souhrnu dosahující částky 430.000,- Kč od jmenovaných převzala se zřejmým úmyslem tuto nenavrátit, když po uplynutí udávaného termínu splatnosti „půjček“ věřitele nekontaktovala, převzetí peněz od poškozených popřela a tyto ani po prodeji majetku, jež dle příslibu obžalované měl být zárukou pro uhrazení závazků neodškodnila, přičemž tak ani dílčím způsobem neučinila do doby konání hlavního líčení,
2.
a) dne 15. 6. 1997 vylákala od M. C. finanční hotovost ve výši 64.000,- Kč, kterou převzala ve S.-b. v P. ulici v Č. B. a jíž se zavazovala uhradit nejpozději do dne 15. 8. 1997,
b) dne 15. 7. 1997 vylákala od M. B. finanční hotovost ve výši 50.000,- Kč, kterou převzala v S. s. na S. n. čp. 4 v Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do dne
10. 12. 1997,
c) dne 30. 7. 1997 vylákala od V. V. finanční hotovost ve výši 80.000,- Kč, kterou převzala v objektu Ú. m. Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do dne 31. 12. 1997,
d) dne 16. 8. 1997 vylákala od V. V. finanční hotovost ve výši 70.000,-Kč, kterou převzala v místě bydliště poškozené a jíž se zavazovala uhradit do dne 31. 12. 1997,
e) dne 30. 8. 1997 vylákala od B. Š. finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč, kterou převzala ve S.-b. v P. ul. v Č. B. a jíž se zavazovala uhradit do dne 30. 9. 1997,
f) dne 10. 9. 1997 vylákala od B. Š. finanční hotovost ve výši 30.000,- Kč, kterou převzala v objektu Ú. m. Č. B. a jíž se zavazovala uhradit nejpozději v rámci prvého dne měsíce října 1997,
hotovost ve svém souhrnu dosahující částky 314.000,- Kč od jmenovaných převzala se zřejmým úmyslem tuto nevrátit, když po uplynutí udávaného termínu splatnosti „půjček“ věřitele nekontaktovala, převzetí peněz od poškozených popřela a tyto ani po prodeji majetku, jež dle příslibu obžalované měl být zárukou pro uhrazení závazků, neodškodnila, přičemž tak ani dílčím způsobem neučinila do doby konání hlavního líčení.
Za toto jednání byla podle §250 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby během zkušební doby dle svých sil nahradila poškozeným osobám újmu trestnou činností způsobenou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné uhradit všem poškozeným způsobenou škodu, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození se zbytky uplatněných a nepřiznaných nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který svým usnesením ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 3 To 147/2002 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněná R. Ř. podala prostřednictvím svého obhájce dne 18. 9. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo Okresním soudem v Českých Budějovicích předloženo dne
21. 10. 2002. Dovolatelka své námitky opřela o ustanovení §265b) odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V dovolání napadá obviněná závěry odvolacího soudu, který ve svém usnesení konstatoval, že soud prvého stupně správně hmotně právně posoudil její jednání, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. Ve svém podání dovolatelka cituje závěry odvolacího soudu s kterými se neztotožňuje, neboť pro ně nejsou dle jejího názoru žádné důkazy. Obviněná R. Ř. dále namítá, že odvolací soud se ztotožnil s rozsahem dokazování provedeným soudem prvého stupně a existenci finančních prostředků, které jí měly být poškozenými půjčovány, soud dovodil pouze ze svědeckých výpovědí. Tento postup je dle názoru dovolatelky nedostačující. Obviněná rovněž argumentuje tím, že soud se nezabýval jejími majetkovými poměry.
S ohledem na skutkovou a důkazní situaci proto považuje hmotně právní posouzení svého jednání za daných okolností s přihlédnutím zejména k zásadě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ za nesprávné a namítá nedostatek subjektivní stránky trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V petitu svého dovolání obviněná navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
K dovolání obviněné se vyjádřil dne 14. 10. 2002 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.Ve svém vyjádření k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že dovolatelka sice deklaruje neexistenci zákonného znaku trestného činu podvodu dle §250 tr. zák., fakticky však polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, ze kterých soudy při absenci doznání obviněné dovodily závěr o existenci podvodného úmyslu na její straně. Její námitky směřují proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy. Dle názoru státního zástupce jsou všechny námitky dovolatelky skutkové a nekryjí se s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl dle mínění státního zástupce uplatněn zřejmě nedopatřením, neboť dovolatelka měla patrně na mysli důvod uvedený nyní pod ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatněné dovolací námitky se však obsahově nekryjí ani s tímto dovolacím důvodem. Směřují proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu, kterému dovolatelka především vytýká, že shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně. Z výše uvedených důvodů tedy státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (265i odst. 3 tr. ř.).
Co se prvého uplatněného dovolacího důvodu týká, podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z tohoto důvodu dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako určitý trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly hodnoceny vadně, že při dokazování nebyly dodrženy procesní předpisy apod. Dovoláním tedy lze napadat to, jak byl zjištěný skutek posouzen po právní stránce, avšak nelze napadat samotná skutková zjištění. V posuzované věci obviněná uplatnila jen námitky proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly v rámci zjišťování skutkového stavu hodnoceny důkazy. Jak vyplývá z výše uvedeného, je zřejmé, že její námitky se soustředily jen proti správnosti zjištění, že se dopustila skutku jenž byl soudem kvalifikován jako dvojnásobný trestný čin podvodu, jímž byla uznána vinnou. Výtky obviněné totiž směřují do rozsahu provedeného dokazování a do způsobu hodnocení provedených důkazů, a to zejména ve vztahu k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Zákon v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje tento dovolací důvod jako hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen v zásadě vycházet ze soudy učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem a dále proto, že námitky obviněné směřují proti údajným vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení a na údajně nedostatečná skutková zjištění (tato okolnost se týká mj. i jejich majetkových poměrů, kterými se soud nezabýval a nedostatečně prokázané existence finančních prostředků, které jí měly být poškozenými půjčovány), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné R. Ř. bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a proto rozhodl tak, že se dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) odmítá.
K druhému dovolacímu důvodu, který uplatnila obviněná R. Ř., a to podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba uvést, že tento se uplatní za předpokladu, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná však prostřednictvím svého obhájce poukazuje na procesní pochybení odvolacího soudu, který se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvé instance a rozsudek napadený odvoláním označil ve všech výrocích za zákonný a odůvodněný. Tento dovolací důvod však byl novelou tr. ř., zák. č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 označen písmenem l) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neposuzoval podaný dovolací důvod podle chybně označeného ustanovení, ale podle jeho obsahu, a také v tomto případě shledal, že dovolání je nedůvodné, neboť námitky dovolatelky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Důvodem dovolání podle ustanovení
§265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a spočívá ve třech různých okolnostech, tedy že byl zamítnut řádný opravný prostředek podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo podle §253 odst.1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle
§253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání a konečně byl-li zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek z jakýchkoliv důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkoumání rozsudku podle hledisek stanovených trestním řádem a za stavu, kdy namítaný důvod dovolání nebyl dán. Za dané situace nezbylo, než i zde konstatovat, že uplatněný dovolací důvod nelze zahrnout mezi dovolací důvody taxativně vymezené §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud na základě ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2003
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman