ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.93.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 93/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 dovolání podané obviněným E. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 To 120/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 1 T 4/2000, byl obviněný E. N. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění účinném do 1. 5. 2001, pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení formou ústavní, se započetím jeho výkonu po nástupu výkonu trestu. Současně byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená nezletilá K. D., t. č. u manželů B., B., T. 24, zastoupená kolizní opatrovnicí V. S., referentkou sociálního odboru Ú. m. č. B.-s., M. 4, odkázána se svým nárokem na náhradu škody – bolestného na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný E. N. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 To 120/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 12. 9. 2002, jeho obhájci dne 18. 9. 2002 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 11. 9. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 14. 11. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jeho dovolání. Jako dovolací důvod uvedl, že nesprávným právním posouzením skutku došlo k právním vadám rozhodnutí ve věci samé, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvádí, že od počátku trestního stíhání svou vinu popírá. Ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 1. výroku o vině konstatuje, že během celého řízení nebylo prokázáno, že by se popsaného jednání dopustil. Poukazuje na sníženou pravdomluvnost poškozené a na rozpory mezi její výpovědí a výpověďmi dalších svědků. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2. výroku o vině namítá, že poškozená A. D. se v předmětném bytě zdržovala pouze výjimečně, přičemž zpochybňuje její věrohodnost a také výsledky znaleckého dokazování ohledně jeho sexuální deviace. Uvádí, že nebyl proveden žádný z důkazů, které navrhl při veřejném zasedání k prokázání své neviny (mj. výslechem celkem 11 svědků), v čemž spatřuje výše uvedený dovolací důvod. V závěru přitom poněkud překvapivě konstatuje, že nepožaduje přezkoumání skutkových zjištění, ale je přesvědčen, že skutek nebyl správně posouzen, přičemž pokud by se tak stalo, měl být obžaloby zproštěn.
Nakonec dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení vrchního soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Námitky dovolatele však směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy a proti úplnosti provedeného dokazování. Závěrečné prohlášení dovolatele, podle kterého přezkoumání skutkových zjištění nežádá, je v naprostém rozporu s veškerou argumentací obsaženou v dovolání. Dovolatelem uplatněné námitky skutkového rázu se tak nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby toto rozhodnutí v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování a s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně existence a vymezení průběhu skutků. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Proklamace obviněného uvedená v závěru dovolání, že nežádá přezkoumání skutkových zjištění, ale je přesvědčen, že skutek nebyl správně právně posouzen, nemá oporu ve zbývajícím textu dovolání a jeho argumentech, neboť ty směřují výlučně vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním a naopak nemají jakýkoliv vztah k právnímu posouzení zjištěných skutků. Nelze k ní proto pro její nezdůvodněnost přihlížet.
S ohledem na všechny tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch