ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.943.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 943/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 15. dubna 2003 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2002, sp. zn. 6 To 334/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 11/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. května 2002, č. j. 2 T 11/2002-204, byl obviněný P. V. uznán vinným jednak trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců a dále podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Dle obou těchto výroků byl podle §39a odst. 1 tr. zák. žalovaný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci se dopustil tím, že dne 4. června 2001 v K. využil nepozornosti poškozeného V. Š. při roztlačování jeho osobního automobilu a s tímto bez jeho souhlasu ujel, přičemž následně havaroval, poškozením auta, plotu, domu, dopravní značky tímto způsobil škodu přesahující 10.000,- Kč; trestného činu loupeže pak tím, že dne 11. ledna 2002 v K. v domě s pečovatelskou službou, poté, co poškozeného
P. K. sledoval od restaurace, v níž společně pobývali, ho zezadu srazil a násilně se zmocnil poškozenému patřící peněžní hotovosti 1.300,- Kč.
Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. srpna 2002, sp. zn. 6 To 334/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal dne 15. října 2002 obviněný v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Formálně tedy dovolání opřel o ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že krajský soud rozhodnutí odůvodnil tím, že podané odvolání není důvodné, když okresní soud měl pro rozhodnutí o vině dostatečná skutková zjištění, jež mu umožňovala v této trestní věci rozhodnout v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Krajský soud se však dle mínění dovolatele vůbec nevypořádal s důkazní situací a dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Dle obviněného jsou nadto skutková zjištění učiněná okresním soudem neúplná, z čehož dovozuje důvodné pochybnosti ohledně prokázání viny. Dovolatel v dovolání vytýká okresnímu soudu neprovedení výslechů svědků, které navrhoval a které označil také v dovolání, z čehož vyvozuje, že na základě stávající důkazní situace nelze vydat jakékoliv odsuzující rozhodnutí. V dalším polemizuje s hodnocením provedených důkazů výslechy svědků. Pro uvedené oběma soudům vytýká porušení §2 odst. 5 tr. ř., v důsledku čehož provedeným dokazováním nebyla vina jemu, jako obviněnému , v žádném z bodů prokázána.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný v dovolání souhlasil s tím, aby dovolání Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřil podáním ze dne 4. listopadu 2002 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve vyjádření uvedl, že po stránce obsahové dovolatel vytýká soudům neúplná skutková zjištění, neboť ve vztahu k výroku o vině nebyly provedeny výslechy jím uvedených svědků, celý výrok o vině pak napadá výtkou o vadném způsobu hodnocení provedeného dokazování, při kterém bylo vycházeno ze svědeckých výpovědí nevěrohodných svědků a přitom zpochybňuje jejich jednotlivá tvrzení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále považuje za zřejmé, že dovolatel výše uvedenými námitkami pouze sledoval zpochybnění přisouzených skutkových zjištění, aniž by alespoň v návaznosti na ně uplatnil konkrétní hmotně právní výtky ke správnosti právního posouzení jeho jednání, event. ve směru jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Postupoval tak bez ohledu na procesní možnosti dovolacího řízení, v jehož rámci nelze pravomocně přisouzený skutkový stav věci jakkoliv přezkoumávat. Podle státního zástupce dovolání dovolatele neodpovídá účelu použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a argumentace dovolatele nepokrývá ani zbývající dovolací důvody uvedené v ust. §265b odst. 1 tr. ř. Závěrem vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání odsouzeného P. V. rozhodl dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že se odmítá a současně navrhl, aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.), neboť napadá pravomocné usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit
(§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli takové rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto ustanoveních ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští založení rozhodnutí na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění jako důvod dovolání.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou v něm vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v předmětné věci.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky obviněného se netýkaly právního posouzení skutku zjištěného soudem. Směřovaly proti způsobu, jakým byly vyhodnoceny důkazy provedené soudem.
Ačkoli tedy obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman